Uchvacující představení s písněmi Boba Marleyho přináší skvělý zážitek, ačkoliv zpěváka zachycuje jako neuchopitelnou a ambivalentní postavu

Hraje se v divadle Birmingham Rep do 15. dubna 2017.

Muzikál inspirovaný životem a dobou jamajského hudebníka Boba Marleyho, který s očividnou láskou napsal a zrežíroval Kwame Kwei-Armah a který ve stejném duchu přijalo i birminghamské publikum, možná není dokonalým divadelním představením, ale zcela nepochybně přináší skvělý zážitek.

Částečně za tím stojí nakažlivá radost, kterou v divácích vyvolávají hity Boba Marleyho v působivém podání Mitchella Bruningse a úžasné kapely, a jednak samotná show. V programu autor Kwei-Armah uvádí, že jeho cílem nebylo, aby si „diváci zazpívali písničky od Boba“, ale pokud přece jen ve výsledku docílí toho, že se obecenstvo vžije do role návštěvníků mírového koncertu One Love v Kingstonu v roce 1978, během kterého Bob přiměl soupeřící politické frakce a lídry gangů k usmíření, pak se není za co omlouvat. Navíc od muzikálu Sunny Afternoon, inspirovaného kapelou the Kinks, žádný jiný muzikál o životě známé osobnosti nedokázal přimět publikum k tomu, aby z představení odcházelo v takovém opojení.

Zatímco po hudební stránce není muzikálu co vytknout, dramaticky často poněkud pokulhává. První polovina pojednává o okolnostech vzrůstajících nepokojů na Jamajce v 70. letech, kdy se země pod taktovkou předsedy vlády Michaela Manleyho (Adrian Irvine) spolčí s kastrovskou Kubou, aby znepokojili Američany, kteří podporují opozici vedenou Edwardem Seagou (Simeon Truby). Děj má napětí a spád: Marley se potýká s neshodami uvnitř kapely, přistoupí na rastafariánství a promění se v národního hrdinu v nelehkých časech. Stane se terčem pokusu o atentát zrovna ve chvíli, kdy má vystoupit jako hlavní hvězda na volně přístupném koncertě pro Jamajčany v prosinci 1976.

Potíží pro Kwei-Armaha, ne-li pro Marleyho odkaz samotný, je, že potom co je Marley postřelen, uteče od nepokojů do bezpečí. Usadí se v Londýně, kde „prohání sukně“ a za sebe nechá mluvit hudbu – právě v té době vydává přelomové album Exodus. Chvílemi se Marley jeví nesympatický a nečitelný. Děj ztrácí jednotnou linii a písně ne vždy dramaturgicky plní svůj účel: Waiting in Vain/No Woman No Cry přednesené jako duet mezi Marleym a jeho podvedenou ženou Ritou (výtečná Alexia Khadime) jsou světlou výjimkou.

Zazní také poměrně trýznivý dialog: “I don’t know if I can carry that cross, Chris,” [Nevím, Chrisi, jestli ten kříž unesu] pronese Bob Marley vážným hlasem, když mu přehnaně seriózní šéf Island records Chris Blackwell (Alex Robertson) řekne, že ho jeho lidé potřebují.

O poznání více diváka strhne úžasný hudební soubor, ve kterém figuruje vynikající pěvecká podpora z Delroy Brown Eric Kofi Abrefa. Ten vystupuje jako Marleyho přítel Pablo, muž, který se snaží „nepadnout do spárů Babylonu“.

Ultzova výprava divákovi s úspěchem dává zakusit nepokojné období na Jamajce po získání nezávislosti a prostředí Londýna procházejícího vlastní punkovou revolucí. I když se třeba Mitchelli Bruningsovi nedaří kompletně vystihnout Marleyho jako člověka, stále dává jeho písním hlas, kterým nám připomíná neskutečný talent zpěváka, jehož hudba dodnes promlouvá po celém světě, byť její tvůrce zůstává tvrdošíjně nezachytitelný.


originál One Love: The Bob Marley Musical review – tricky tribute to a mighty talent přeložila Veronika.

Recenze: Muzikál o Bobu Marleyovi One Love – záludná pocta neobyčejnému talentu
HODNOCENÍ REGGAE.CZ:
3.0HODNOCENÍ
Reader Rating: (1 Vote)

About The Author

Redakce