K červnovému 40. výročí vydání klíčového alba Boba Marleyho and The Wailers – Exodus – byly vydány jeho rozšířené edice na CD i vinylech, které obsahují také set čtyř LP Super Deluxe, kde najdete nejen originální album a živé nahrávky z koncertu z roku 1977, ale i singly z té doby, a hlavně nejočekávanější příspěvek Ziggy Marleyho k Exodu. Zopakování Exodu v pojetí Ziggyho tuhle klasiku aktualizuje, přidává nové mixy, které využívají některé dříve nevydané alternativní nahrávky nástrojů i vokálů, přičemž všechno čerpá z masterovaných pásků. Kromě toho obsahuje verzi písničky „Turn Your Lights Down Low“ se současnými muzikanty. Reggaeville mluvilo se Ziggym o počátku toho nápadu, o filozofii, která za ním stála, a o tom, kam se odtud bude ubírat dál.

Musím se zeptat na „Natural Mystic“. Nevzpomínám si, že bych byl někdy Boba slyšel, jak v nějaké písničce sám harmonizuje. Je to úžasné, skoro mrazivé. Tak za prvé: Je to Bob, kdo zpívá harmonický doprovod?

Je to Bob. Nazpíval to při natáčení, je to jedna z věcí, které potom v originále nepoužili. „Natural mystic“ je jedna z mých oblíbených písniček. Ten začátek je úplně ikonický. Našel jsem to všechno na magnetofonových páskách, včetně některých vokálních a klávesových partů, ty byly opravdu unikátní a odlišné od těch originálních, takže jsem je prostě musel použít.

Napadá tě nějaký důvod, proč je na originální desce nepoužil?

(směje se) Já nevím. Nevím, jestli to byl on, [kdo udělal to rozhodnutí] nebo ten, kdo to mixoval. Někdo měl jiný nápad. Možná to bylo proto, abychom to mohli použít teď. Věci se dějí z nějakého důvodu. Všechno má svůj účel a tohle by mohl být vrcholný účel.

Zjistil jsem, že poslouchám tvou verzi a pak se vracím k originálu a beru ho jako doprovod.

Myslím, že právě tohle byl ten nápad. Nesnažím se to dělat líp než originál, protože ten byl nejlepší. Snažím se to jen znovu představit, znovu interpretovat a poslouchat to z jiné perspektivy. Lidi jako ty – a fanoušci obecně – to můžou poslouchat jinak. Chtěl jsem to jen zkusit a přistoupit k tomu bez přemýšlení o minulosti, jako by se to dělo právě teď. Jako bychom to nahrávali teď a ne v roce 1977, nebo něco na ten způsob. To byl ten přístup, takhle jsem o tom přemýšlel.

Odkud ten nápad přišel a kde byl všechen ten materiál, který jste použili?

Když přišla řeč na 40. výročí Exodu ve vydavatelství Universal tady v Americe, říkal jsem: “Tak dobře, místo abychom jen znovu vydali to album s novými obrázky, nebo něco takového, proč mi nedáte ty tracky a nedovolíte mi je remixovat? Nemyslím remixovat jako taneční remix nebo tak, ale remixovat ty samé písničky s těmi samými instrumenty. Možná to trochu vyladím. Možná trochu pozměním. Nechte mě si to poslechnout a zkusit to namixovat znovu v současné době”. Řekli: “Dobře.” Některé pásky byly z Anglie, od některých jsme ani nezískali originály. Jedna z nich byla ve skutečnosti úplně jiná, to bylo trochu nejisté. Dělali jsme s tím, co jsme mohli. Moje počáteční filozofie byla taková – dejme Bobovy vokály trochu víc dopředu, udělejme jeho hlas dominantnější, víc zaostřený. To byl zhruba koncept toho alba a pak taky zkusit najít věci, které v originálu nejsou.

Postupovali jste takhle písničku po písničce, nebo byla nějaká vedoucí filozofie, kterou jste uplatnili u každé z nich?

Ne, opravdu to bylo individuální. Bylo to zajímavé, protože něco z toho jde až za hranici toho, jak jsem si myslel, že by se to mohlo hrát. S něčím jsme experimentovali, je to ale použito střídmě. Měl jsem radost, když jsem slyšel ty písničky jinak než jak by normálně lidi, hlavně milovníci reggae v původní podobě, typicky čekali na desce Boba Marleyho and The Wailers jako ikony naší doby. Dokonce i teď mají kritici vlastně na mysli to, že to pro ně není dost reggae. The Wailers vždycky usilovali o posouvání hranic a to je přesně to, co velcí umělci dělají. A děláme to i my. Posouváme hranice. Nestojíme na místě, nikoho nenásledujeme, posouváme se a vedeme, jdeme dopředu. Takže já osobně jsem byl rád, když jsem slyšel jednoho ze svých oblíbených umělců – mého tátu a jeho kapelu – dělat věci, které jsem dělal já sám. A někdy mě kritizují. Říkal jsem si: „Okay, jsem v pohodě.“ Tímhle způsobem jsem potvrdil svoje vlastní zkušenosti.

Jiná formulace toho alba je svým způsobem potvrzením fantastického záběru originálu.

Jo. Samozřejmě že vytvoření toho úžasného alba se skládalo ze spousty prvků. Nevím konkrétně, kdo o nich rozhodoval, ale album je tady, jedno z nejlepších, jaké bylo kdy nahráno. A teď máme na tohle album jiný pohled, máme další perspektivu.

Řazení písniček je jiné než u originálu. Udělali jste to tak schválně, abyste podpořili rozdíl, nebo proto, že je vaše řazení lepší?

Seřadil jsem písničky jinak proto, abych ukázal, že je to jiná verze, ale máte pravdu, tohle pořadí je lepší. Podle mě otevřít album s „Exodus, that´s what I would do if I did [the original] – to je to, jak bych to udělal. Poslouchám to a řeknu to popravdě. Neříkám, že to původně nebylo dobré, ale takhle to cítím dneska, v dnešní době, se svým vybavením a svými reproduktory.

Překvapilo tě něco na originálních nahrávkách toho alba?

Nejvíc mě překvapily některé instrumentace, hlavně [klávesák] Tyrone [Downie], fakt. Jenom ta myšlenka, že by je napadlo něco zahrát takovým způsobem – prostě by vás vůbec nenapadlo, že by to tak mohli dělat. Když přemýšlíte o reggae, máte na mysli určité věci, a jiné vás prostě nenapadnou. A právě to mě překvapilo a taky povzbudilo. Když myslíte na to, co dělá muziku mého táty a The Wailers tak nadčasovou, jsou to právě tyhle drobnosti, které nezapadají do žádné škatulky. Maličkosti, o kterých někdy ani nevíte, jestli je slyšíte, jsou to podvědomé věci, které patří k základům reggae. Věci, kterých si ani nevšimnete, dokud se na ně nepodíváte do hloubky. A další věc, kterou jsem zjistil, byla, že v současné hudbě musí být všechno přesně na čas, v rytmu, ale tenkrát se tempo měnilo. Hýbalo se a plynulo. Není to dokonalé podle definice technické přesnosti, ale to je to, co tomu dává kouzlo. Není to odborný výkon, je to lidská, spirituální věc. Nedokonalá technicky, ale dokonalá spirituálně.

Jako tlukot srdce.

Přesně.

Části edice Deluxe představují úryvky z koncertu v Rainbow [Rainbow theatre v Londýně] z roku 1977. Dívali jste se na něj, nebo na jiné materiály, abyste viděli, jak Bob s těmi písničkami pracoval v současném kontextu?

Ne. Dával jsem si pozor, abych to nedělal. Nechtěl jsem to dělat.

Proč?

Nechtěl jsem se tím nechat ovlivnit. Chtěl jsem novou perspektivu, nechci se pokoušet čerpat z toho, co už bylo uděláno.

V červnu jste měli show s orchestrem v Hollywood Bowl. Přidali byste teď třetí interpretaci těch písniček, tentokrát zaranžovaných pro orchestr?

To bude jiný druh hudebního dobrodružství – použít orchestr pro některé písničky, aby publikum získalo jiný zážitek a já jinou zkušenost. Uděláme to takhle. Přidané části ze zopakované verze Exodu bych mohl zahrnout do verzí, které budu dělat letos v létě během turné, kde bude 40. výročí Exodu zlatým hřebem každé show. Přemýšlím o tom.

Edice Deluxe obsahuje i písničku, která není ani v originále, ani v nové verzi. Je to verze „Keep on Moving“, ve které Bob v londýnském exilu zpívá takový malý vzkaz pro tebe a tvou sestru Cedellu. Pamatuješ si, co sis myslel, když jsi to slyšel?

Ta písnička nebyla vydaná v době, kdy byla nahraná. Slyšel jsem tu verzi, až když táta umřel. Bylo to moc zajímavé. Můj táta ode mě jako od svého prvního syna hodně očekává, což je způsob, jakým v naší kultuře tradičně přemýšlíme.

Udělal bys to znova?

Yeah, man. Někdo říkal, že bychom to samé měli udělat s písničkou Kaya. To bych moc rád. Je moc zajímavé ty písničky teď reinterpretovat bez vlivu minulosti.


převzato z Reggaeville.com, ptal se Larson Sutton, přeložila Blanka.