THE RASTAFARI GATEWAY TO THE CZECH REPUBLIC

UPRISING FESTIVAL 2017: ODRAZ VE VZPOMÍNKÁCH

Byla to velká narozeninová párty, jaká se hodila k věku jednoho z mladších evropských reggae festivalů, který se snaží proniknout do ligy významných. Deset let je pro jakýkoliv žánrový festival správný čas se zastavit a udělat malou inventuru, zatímco si užívá zaslouženého poklepávání po rameni za to, jakou dobrou práci má za sebou – česká a slovenská reggae komunita je více než vděčná za takovou jízdu.

Naposledy jsem byl na Uprisingu v roce 2015, to byl tedy osmý ročník, a jasně si vzpomínám na to nadšení, které jsem cítil, když jsem procházel vstupní branou. Headlinerem byl Bunny Wailer a já jsem si připadal jako dítě, které dlouho čekalo na slíbený dárek, a on konečně přišel. Pak mi ta atmosféra v Bratislavě úplně vzala dech, bylo to čisté kouzlo – Reggae Wonderland! Když jsem tou bránou vcházel tentokrát, bylo to jiné, jako bych se díval na své dítě, které vyrostlo a je překvapené z nově objeveného dovádění.

První věc, která mě zasáhla, byl pocit zesílené ostrahy. Vypadalo to, jako by značná část úsilí byla věnována tomu, aby návštěvníci byli ujištěni, že přinejmenším zdání bezpečnosti, pokud ne reálná bezpečnost, byla tentokrát brána extrémně vážně. Když o tom přemýšlím, je možné, že to bylo dané nešťastnými případy utonutí, které se na festivalu přihodily minulý rok. Půda v areálu byla suchá a prach se místy měnil v oblaka. Když připočítáme dusné horko, bylo logické zamířit k jezeru. Vody jezera Zlaté Piesky tedy budou mojí první zastávkou. Abyste mě špatně nepochopili – přestože jsem Jamajčan, určitě budete překvapeni, když zjistíte, že nejsem zrovna světová jednička v plavání – cílem bylo získat vychvalovanou vyhlídku v mém oblíbeném baru Na Pláži. Restaurace byla úplně zaplněná a pláž přímo narvaná, nicméně jsme pro sebe dokázali zařídit nějaké místo k sezení, objednat první rundu Zlatého Bažanta – a přesně tam pro mě začal Uprising 2017. A bylo to taky na tomhle místě, kde jsem se rozhodl, že mým hlavním cílem bude si festival pořádně projít a prohlédnout, abych viděl, jaký produkt vlastně fanouškům nabízí. Váží si svých fanoušků? A jak je na tom kvalita zábavy, kterou nabízí?

Uprising Festival 2017

Takže, navzdory horku a prachu jsem si všiml, že přístup na pláž byl silně omezený, nebyl tam volný průchod, pláž byla oplocená a zbyl jen jeden úzký vchod. První šok potom přišel, když jsem navštívil toalety – ty veřejné, které jsou blízko restaurace. Nebyl to pěkný pohled, pro ilustraci vám řeknu, že mě jeden fanoušek před vchodem prosil, abych mu tam naplnil láhev vodou, protože s poukazem na jeho bosé nohy jsme oba věděli, že v tu chvíli by bylo více než hloupé, kdyby se tam měl pustit sám. Ale jak to na hudebních festivalech chodí, viděl jsem mnohem horší věci. Nicméně jsem přemýšlel, jakým peklem musí procházet oficiálně platící návštěvníci kempu, když chtějí během festivalu udržovat základní hygienu.

Musel jsem vynaložit nějaké úsilí, takže: u vstupu do samotného festivalového areálu, kde se ochranka víc zajímala o to, aby se žádná balená voda nedostala dovnitř, a při pohledu na láhve na zemi, se zdálo, že svou práci dělají dobře. Rozhodl jsem se otestovat svůj náramek u vstupu do Dub Club Stage a žádný zádrhel nenastal. V backstagi jsem potkal RolandBlow, kteří se připravovali na svůj počáteční set, vzpomínám si, že vypadali velmi vážně, jestli ne nervózně. Vyměnili jsme si zdvořilosti a pak jsem jim nabídl pomocnou ruku, kdyby potřebovali. Pokračoval jsem dál směrem k Main Stage, když jsem uslyšel první tóny Zeleného listu od Švihadla. Protože tu písničku znám, šel jsem blíž a zjistil jsem, že ji vybral nějaký DJ. Byla to Heineken Stage a já a ten DJ jsme byli zjevně naprostí cizinci. Řekl jsem mu, že hraje písničku, kterou znám, a k mému překvapení ukázal na zelenou plechovku Heinekenu a usmál se. Já jsem se tedy neusmál! Místo toho jsem pokračoval k Dancehall Stage, kde bylo v plném proudu vystoupení Joa Corbeaua se Selectorem Boldrikem. Potkal jsem Joa letos v Praze, a měl jsem tu čest se s ním o jeden set podělit, bez debaty to byl vrchol kvality.

Mezitím se taky Macka B elegantně, ale spíš profesionálně posouval dál svým setem. Líbilo se mi, jak dokázal přitáhnout publikum jako jeden z uvědomělejších umělců na evropské tour. U nás se říká: locked and loaded – zkrátka mít zbraň nabitou a odjištěnou – být připravený. Spěchal jsem zpátky k Dancehall Stage, abych si tam popovídal se Sklizeň Crew, ale když jsem se pokoušel dostat do backstage, ochranka mě rázně zastavila. Zdálo se, že můj náramek mi neumožňoval sem projít. Viděl jsem to jako totální nesmysl a rozhodně se něco muselo ztratit v překladu! Nenechal jsem se naštvat a tak jsme našli znovu útočiště v baru Na Pláži. Tentokrát byla na počest Old Campaigners v nabídce borovička, kterou bylo třeba spláchnout dalšími Zlatými Bažanty. Zjistil jsem, že slovenské a polské pivo se člověku nedostává do hlavy tak jako to české, takže pití nebyl problém, skutečný test ale byl čelit záchodům!

Když jsem se odvážil jít znovu do festivalového areálu, byl čas vyzkoušet náramek u ochranky v Main Stagi a překvapivě to nebyl žádný problém! Zastavil jsem se tam popovídat si s ukrajinskou kapelou 5´nizza. Rozhodnutí pozvat je na Uprising jsem viděl jako vyjádření politického uvědomění v napjatém evropském geopolitickém ovzduší v této době. Wailers se právě připravovali začít svůj velmi očekávaný set, takže jsem se vydal konverzovat s dalšími lidmi. Jednou z hlavních událostí bylo setkání s manažerem kapely Polemic, Jurajem „Djurem“ Cocherem, možná povzbuzeným dobrým vystoupením, který Polemic v jeho péči odehrál minulou noc s Dr. Ring Dingem. Tohle uvítání bylo víc než nezapomenutelné. Když mluvím o Old Campaigners – objímali jsme se, jako bychom spolu přežili spoustu bitev.

Uprising festival 2017

Na cestě ke Green Meditation Tower jsem potkal Cocomana, který vypadl jako vždycky mladě a optimisticky. Nesměle šeptal: „Podívej se pak na moje nové album, vyjde na podzim.“ Tohle se mi na něm líbí, hodně pracuje a je kreativní.

Zpátky v backstagi jsem měl možnost porovnat si svoje názory se Selectorem Boldrikem, debata se pořád vracela k výkonu – nebo spíš ne-výkonu – Seana Paula, který stejně jako Beenie Man v Harare v Zimbabwe úplně zapomněl, že dostal zaplaceno za to, aby bavil lidi. Četl jsem k tomu případný komentář: „možná už Jamajčani nejsou nejlepší reggae umělci, přišli jsme o to prvenství.“ No, ne tak úplně, ale potřebují si znovu přečíst herní strategii. Právě jsem o tom přemýšlel, když mě dohonil Hulo Van Doski, bubeník kapely Ska-pra Šupina. Hulo teď dělá backline pro Uprising a samozřejmě jsme začali vzpomínat. Překvapilo mě jeho prohlášení ke zvláštnímu úkazu – teď dává přednost úplnému tichu a muziku neposlouchá. Nicméně přesto chtěl vědět, proč festivalová reggae scéna v České republice tak upadla. To byla občas i moje otázka. Takže, nedostatek zájmu českých fanoušků, nedostatek investorů, nebo nedostatek schopností?

Ustálený názor je, že jsme začali ve špatnou dobu a snažili jsme se stavět shora dolů. Teď, s významným počtem malých festivalů, které se každý rok konají, to možná brzy budeme dělat správně – zdola nahoru. Jak jsme si povídali, Wailers rozjížděli narozeninovou párty na plné obrátky. Měl jsem právě tak čas se vtěsnat mezi Irie Révoltés a Medial Banana.

Reputace Irie Révoltés je daleko předchází, takže jsem byl víc než překvapený, když jsem zjistil, že je to parta přátelských mladých lidí plných života. Rychle jsem jim poděkoval za dubplate pro Swamp Safari a vyjádřil smutek nad tím, že se rozhodli „zavřít krám“. Vysvětlení, které jsem dostal, jsem neočekával. Řekli mi, že v kapele došlo ke střetu ambicí, jsou mladí a někteří členové mají na kapelu větší nároky. Kariéry i rodiny lákají a tak se namísto hledání nových členů rozhodli skončit tak, jak začali – společně! Takovou romantiku prostě nedokážete překonat!

Zatímco konec Irie Révoltés je na spadnutí, nic takového se nechystá u Medial Banana. Z těch se stala jedna z předních reggae kapel na české a slovenské scéně potom, co zaujali unikátní strategii rozvoje. Kapela odjela na Jamajku, aby se setkala s místními muzikanty, bylo to něco jako fellowship. Jejich pozdější výkony ukázaly, že se tam něco naučili. Bylo hezké popovídat si s Pokymanem o jeho cestě z Trench Townu na Greenwich Farm Beach, to jsou pro mě příjemné vzpomínky, ale párty měla začít a náš rozhovor musel ustoupit.

The Wailers byla kapela téhle párty a nebudu říkat, že si tu roli vychutnali, ale skuteční profesionálové opravdu byli – s přestávkami pro oceněného. Uprising byl dobře oslaven projevy a – ano, velkým narozeninovým dortem.

Když všechno zvážím, oslavy desátého výročí jsou za námi a musíme poděkovat Sveťovi Moravčíkovi a jeho provozní crew za deset let solidního a profesionálního výkonu. Nicméně potom, co jsme schovali dort, některá výstražná světla zůstala svítit. Fanoušci mají rádi Uprising a Zlaté Piesky kvůli jejich pohodovému a idylickému prostředí. Přicházejí, protože tohle očekávají, a teď, když festival postupuje k dvacetitisícovému davu, musíme se zeptat: Můžeme v téhle fázi udržet vlastnosti, pro které se festival stal známý? Doufám, že ano.

Peace.


Naše fotoreporty:

pátek by Kaya
pátek by mo.ment

sobota by Kaya
sobota odpoledne by mo.ment
sobota v noci by mo.ment

Uprising festival 2017 by Karloss