Polemic – The Bratislava Trojans

a několik mých dalších globálnějších postřehů

Dovolte mi, pokud vám to nebude vadit, abych přejmenoval Polemic. Tihle veteráni ze slovenské metropole mě úplně vyvedli z míry. Jestli mě znáte, tak víte, že mě nic snadno nerozhodí, ale opravdu se to stalo. The Bratislava Trojans oslavovali den sv. Valentýna 2018 v Lucerna music baru a věřte mi – to místo musí znít ozvěnou ještě teď!

V roce 2017 byly chvíle, kdy jsem při sledování vývoje mezinárodního reggae hnutí pochyboval o jeho směřování. Moje pochybnosti měly svoje opodstatnění, protože tady byl viditelný úpadek kvality u většiny toho, co reggae předkládalo, nicméně mě víra neopouštěla. Připouštím, že i v roce 2017 bylo pár světlých momentů a pár překvapení, ale jestli jsem potřeboval povzbuzení, tak 14. února 2018 přišlo v podobě záplavy emocí.

Viděl jsem post lákající na koncert Polemicu na naší platformě Reggae.cz a měl jsem dobrý pocit, že se kamarádi zase objeví v Praze. Rozhodně jsem nebyl proti tomu potkat staré známé a užít si to. Když jsem mluvil o nečekaných věcech, byl jsem překvapený – opravdu nevšedně příjemně překvapený. Přijel jsem tam kolem deváté večer, což je na koncert v Lucerna music baru celkem normální čas, kdy je vchod obvykle volný – nicméně to, co jsem viděl, rozhodně normální nebylo. Pasáž byla zablokovaná obrovským davem lidí. Když přijel kolega DJ Kaya, situace byla nejdřív zmatená, ale když jsme se probojovali dovnitř, ukázalo se, že koncert byl absolutně vyprodaný! Ti lidé venku jen doufali, že se dostanou dovnitř a vypadalo to beznadějně.

Kaya mi připomněl, že přesně před 25 lety Polemic jako kapela začínal a v Praze hrál poprvé. Přijeli hromadnou dopravou jako support pro ambiciózní Yo Yo Band do legendárního Bunkru a neměli s sebou bicí. Ale to bylo tenkrát, teď jsem spěchal do backstage, abych s nimi sdílel vzrušení z vyprodaného koncertu. Skutečnost byla taková, že promotér i kapela – všichni byli překvapení, vypadalo to, že nic takového vůbec nečekali. Když jsem jim řekl, jaký chaos je u vchodu, členové kapely byli šokovaní, ale brzy se vzpamatovali, měli skvělou náladu a to jim vydrželo další dvě hodiny.

Lidi přišli, všichni jsme byli vděční a Polemic si byl po celou dobu vědom toho, jakou povinnost a závazek ten večer měl. The Bratislava Trojans vtrhli na pódium, burácení publika utichlo s prvním akordem a Lucerna music bar letěl na Mars. Publikum bylo víc než podporující, Ska raketa se dostala na oběžnou dráhu a lidi chtěli víc a víc a Trojans jejich přání plnili. Všichni jsme se vlastně vzpamatovávali ze špičkového výkonu kapely Polemic, která v roce 2018 hodila ostatním rukavici takovým způsobem, že to nemůžou ignorovat.

Několik postřehů

S uspokojením vyvolaným koncertem kapely Polemic vás poprosím o shovívavost – dovolím si pár poznámek. Ve stejném týdnu se konaly dvě další události – následující den ozdobilo stage v Cross Clubu vystoupení Vibronics a potom byla řada na Hollywood Undead. Zajímavé je, jaký úspěch měly tyhle tři produkce v porovnání.

Musím rychle upozornit, že jsem nevěděl absolutně nic o Hollywood Undead, tahle kapela stojí mimo žánr reggae. Žádné propagace jsem si v Praze nevšiml, ale když jsem mluvil s jejich fanouškem, zjistil jsem, že velký koncert proběhl v komplexu Forum Karlín. Dozvěděl jsem se, že lístek stál v předprodeji 850 Kč a kapacita sálu je skoro 5 tisíc lidí. Na koncert přišlo 3 500 fanoušků, a když to spočítám, promotér mohl počítat s tržbou nejméně 3 miliony Kč. Na druhé straně koncert Vibronics navzdory masivní reklamě přitáhl sotva 50 lidí. A to byl příběh tří koncertů v jednom týdnu.

Vibronics v Crossu

Troufnu si říct, že ponaučení z tohoto příběhu je, že současní promotéři musí být mimořádně opatrní a za každou cenu se vyhnout tomu, co budu nazývat nepřipravená produkce. Fanoušci promotérům signalizují, že když je produkce dobrá, jsou ochotní utratit peníze a přijít ve velkém počtu.

Když mluvíme o ponaučeních, příběhy, které přicházely v minulém roce z Jamajky, nebyly ani zdaleka povzbudivé. Strašák všudypřítomného zločinu přerostl v celostátní krizi. Mám pocit, že propojení mezi organizovaným zločinem a byznysem, které zmiňuje profesor Anthony Harriott, se jen prohloubilo. To všechno se děje na pozadí, kde se vznášejí závažné otázky nad děním v jamajském kulturním prostoru. Lennie Little White, který se kulturou zabývá, si myslí, že se odehrává boj mezi venkovskou a městskou kulturou. „Venkovská kultura je charakterizována společným původem, důvěrnými vztahy a komunitním chováním, zatímco městská kultura se vyznačuje vzdálenými, odcizenými vztahy a soutěživým chováním“.

Nemůžu říct nic o „společném původu“, nicméně kompetitivní chování už rozdělení na město/venkov přesáhlo a kriminalita námezdných žoldáků dokazuje, že prolévání krve pro zisk je velký byznys. A v tomto kontextu musíme truchlit nad ztrátami jamajských kulturních ikon, které nás postihly v roce 2017.

Minulý rok mě zastihl – řečeno v kriketovém žargonu – jak se skloněnou hlavou odpaluju. Došel jsem k závěru, že jestli chcete v éře Donalda Trumpa psát, musíte být perfektně připraveni. Zatímco jsem zkoumal jistá historická kulturní fakta, narazil jsem na článek, kde se psalo o tom, že před 14 lety zemřela Elean Thomas! Když jsem ET – jak byla všeobecně známá – naposledy viděl, bylo to tady v Praze těsně před sametovou revolucí. Jako zakládající členka WPJ byla mezinárodní tajemnicí časopisu World Marxist Review. Elean pak pokračovala v cestách po světě a nakonec se usadila ve Velké Británii. Zatímco vedla kampaň proti americké invazi do Grenady, potkala britského advokáta Anthonyho Gifforda, za kterého se potom vdala. Gifford byl později uveden do šlechtického stavu, takže ET byla provdaná za skutečného lorda, než se v roce 1998 rozvedli. Během té doby se stala úspěšnou spisovatelkou a ještě profesionálnější novinářkou.

Elean Thomas

V roce 2017 dostala jamajská žurnalistika další úder, když zemřel Ian Boyne. Jeho schopnost stimulovat debatu v jamajském kulturním prostoru nám bude opravdu chybět. Hudební bratrstvo se rozloučilo s Frankie Paulem, Michaelem Prophetem, Edi Fitzroyem a Ronaldem „Nambo“ Robinsonem. S jistotou ale můžeme říct, že i s takovými komplikacemi zůstává jamajská kultura silná.

Moje víra v odolnost jamajské kultury spočívá na dvou faktorech. Zaprvé ve mě vyvolává úžas to, jak bohaté jsou staré hudební katalogy, které jsou pořád v nabídce. Pro mě osobně to zní, jako bych poslouchal novou hudbu. Pořád znovu se ptám, jak se to stalo. No, můžou za to producenti-vizionáři jako Yabby You – Mystic Man, který zemřel v roce 2010. Vivian Jackson (což bylo jeho skutečné jméno) byl schopen se utkat se Slackness a vyhrát, a byl také hnacím motorem hnutí new roots. Dalším byl producent Philip „Fatis“ Burell. Fatis zemřel v roce 2011, ale předtím nám tady zanechal label Xterminator. New roots mělo bezpochyby užitek z příchodu Luciana a Sizzly podporovanými vynikajícím Waterhouse bandem, the Firehouse crew. V roce 2018 očekáváme návrat šéfa hnutí new roots, kterým se natrvalo stal Buju Banton. Buju splatí svůj dluh americké společnosti někdy koncem tohoto roku a jakmile se poprvé dostane na pódium, reggae jako žánr bude určitě odvážnější a hrdější. A za druhé je tady pokračující vzestup organizace Jah Ovah Evil, která dělá radost všem milovníkům reggae. Vede ji 25letý Jamar Roland McNaughton, kterého svět zná pod jménem Chronixx. Členové téhle organizace přinesli na scénu nový život. Samotný Protoje byl loni při pražském koncertě v Lucerna music baru pro mnohé odborníky překvapením. Co dělá tuhle organizaci odlišnou, je jejich politická srozumitelnost. Hnutí new roots bylo výrazné porážkou Slackness, která měla na tehdejší jamajskou hudební scénu negativní vliv. Hluboký spirituální charakter znovuoživeného roots vedeného Davidem Housem a Judgement Yard nastavil nový standard a s úspěchem, který mají Damian „Jr“ Gong a Chronixx, můžeme říct, že reggae je na tom dneska líp.

Peace.


P. S. DJ Kaya přidal fotoreport