Damian Marley o marihuaně, politice a zneužívaném obrazu svého otce

Ve světě vládne spousta negativní energie‘: Damian Marley o marihuaně, politice a zneužívaném obrazu jeho otce
Nejmladší potomek Boba Marleyho spolupracoval snad s každým od Micka Jaggera po rappera Jay-Z – a po diskuzi o marihuaně v britském parlamentu se možná vrhne i do politiky

I na rasta poměry vypadají dready Damiana Marleyho neuvěřitelně. Prý si je nechává růst od roku 1996 a dnes už sahají až na zem, což se neobejde bez problémů: před několika lety kolovalo po internetu video, ve kterém se Damian Marley snažil vecpat si dready do batohu, aby si mohl zahrát fotbal. Dready za ním povlávají i při odchodu do britského parlamentu. „Co že tam budu dělat?“ zdvihá tázavě obočí. „To bych taky rád věděl.“
Ne že by tomu tak bylo pro jeho pěvecké schopnosti, přesto je však Damian zdaleka nejúspěšnější z rozrostlého Marleyova klanu. Jeho otec Bob nevedl nijak monogamní život a počet jeho dětí je dodnes předmětem otevřených debat, ale oficiální údaj uvádí 11. Melody Makers, jejichž frontmanem byl Damianům bratr Ziggy a kde vystupovali i jejich sourozenci Stephen, Sharon a Cedella, vydali v 80. a 90. letech několik alb, která se stala hitem, ale v poslední době se větší pozornosti těší právě Bobův nejmladší syn Damian, a to díky chytrému propojení reggae, dancehallu a hip-hopu. V roce 2005 vyhrál Grammy s přelomovou deskou Welcome to Jamrock a v roce 2010 ovládl americké hudební žebříčky s albem Distant Relatives, které vydal společně s americkým rapperem Nasem. Hostoval i na debutovém albu Bruna Marse a vystupoval s kapelou SuperHeavy, což je zvláštní změť rockových králů, mezi nimiž figuroval Mick Jagger, Dave Stewart, Joss Stone a bollywoodský skladatel Ar Rahman. A na Jay-Zho albu 44 Damian zazpíval verzi starého roots reggae tracku od Jacoba Millera, Tenement Yard. Když Marley Jay-Zho prováděl Kingstonem, rappera prý lidi poznávali, ale ne způsobem, který by očekával: „Běhaly za námi hloučky holek a křičely, ‚Hele, manžel Beyoncé‘!“ směje se.

Marley míří do parlamentu kvůli debatě o marihuaně – a pozvali toho pravého. Nejen že prodává vlastní výtažky z marihuany (pod názvem Damian Marley SpeakLife OG – výtažky prý oplývají „borovicovou chutí, která dodává inspiraci a dobré vibrace“) a plánuje otevřít vlastní továrnu v bývalé kalifornské věznici, ale je i velmi výřečný. Nabízí fakta, čísla, lékařské důkazy a určité znalectví, které se dá přirovnat k someliérství: bez problémů dokáže diskutovat o obsahu THC, výhodách pěstování bez pesticidů nebo rozdílu mezi pěstováním v uzavřených a venkovních prostorách.

Rastafariánství a marihuana jsou samozřejmě hlavními komponenty rodinného podniku. Podle Damiana však nebylo vůbec jisté, zda půjde ve šlépějích svého otce. Damianovi byly dva roky, když jeho otec zemřel. Damian vyrostl v prominentní čtvrti Kingstonu zvané Stony Hill. Vychovávala ho matka Cindy Breakspeare, bývalá Miss World, která je zároveň předmětem písně Is This Love?, a její manžel Tom Tavares-Finson, advokát a politik. „Můj nevlastní otec i moji mladší bratr a sestra jsou bílí Jamajčani – já jsem byl jediný, kdo měl u nás doma snědou pleť. Můj otec byl rasta a velmi inklinoval k černošskému hnutí Marcuse Garveyho. Zpíval proti lidem, kteří zastávali pozice jako můj nevlastní otec – ti pro něj znamenali Babylon. Bylo zajímavé vyrůstat s tímto vědomím.“

Ačkoliv Damian vzdal své plány stát se architektem ve prospěch své hudební dráhy, od odkazu svého otce se nikdy neodklonil. Když odešel ze školy, přestoupil na rastafariánskou víru. „Ta znamená jednotnou lásku, kdybych to měl vyjádřit sloganem. Když se podíváte na to, co rastafariánství nabídlo světu – reggae – je to hudba, která se snaží stavět mosty, sjednocovat a propojovat,“ vysvětluje, ačkoliv určité hranice to patrně má: „Jestli bych hrál pro Donalda Trumpa? Asi ne. Vždyť používá Twitter jako nějaký teenager – to mi připadá nedospělé.“

Své dědictví pyšně vměstnává do textů: “no punk cyaan finish weh Bob Marley started“ (Žádnej frajírek nemůže zničit to, s čím začal Bob Marley), zní v písni Here We Go z roku 2017, a i dnes otce zmíní dřív, než se k tomu dostanu já. Možná je to tím, že Damianovi se povedlo něco, co Bobovi ne, alespoň během jeho života – a to je dobytí Ameriky: Bob Marley and the Wailers se nikdy neumístili v TOP 10 jako Welcome to Jamrock ani nedostali platinový singl jako Make It Bun Dem, který Marley natočil v roce 2012 ve spolupráci s EDM producentem Skrillexem. Musí to být poněkud zvláštní pocit, být nejen neustále zavalován dotazy týkajícími se vlastního otce, kterého člověk nikdy pořádně nepoznal, ale také být obklopen jeho připomínkami napříč celou pop kulturou. To, jak se obrázek jeho otce neúnavně objevuje na trhu, budí až trochu znepokojení: to se netýká jen očekávaných alb a triček vydaných ke 40. výročí, ale například i osvěžovače vzduchu s Bobem Marleym, balzámu na rty nebo malinové limonády s nízkým obsahem kalorií Bob Marley Mellow Mood. „No…“, říká Damian opatrně, „něčemu z toho fandím, a něčemu…tolik ne.“

Kromě hudby má i jiné plány. Mluví například o snaze pomoct vybudovat infrastrukturu, „která by umělcům umožnila jet na turné po Africe tak, jak je to možné v Evropě nebo v Americe, a snažit se sjednotit africké promotéry, aby navzájem spolupracovali“. Také prý uvažuje, že vstoupí do jamajské politiky, aby „byl v pozici, kde bude skutečně možné věci ovlivnit a změnit“. A to i přesto, že nikdy nevolil. Už v minulosti se nechal slyšet, jak je zklamaný z tamního „klanového“ politického systému, a teď dodává: „Světu vládne spousta negativní energie… Nikdo neříká, že nastane situace, kdy by mě měli lidi volit. To asi ne – jde o to zapojit se nějak do toho systému.“

A po těchto slovech se loučíme, aby se Damian mohl připravit na svou návštěvu ve Westminsteru, kde třeba britské vládě představí cosi s borovicovou příchutí podněcující inspiraci a dobré vibrace.

31. srpna ukončil Damian Marley své evropské turné. Jeho nejnovější album se jmenuje Stony Hill.


autor: Alexis Petridis (the Guardian’s head rock and pop critic)
překlad: Vera de Nera
převzato z: https://www.theguardian.com/music/2018/jul/11/damian-marley-on-weed-politics-and-bob