Mighty Sounds 2018

ani ne tak report, jako spíš zápis z deníčku ;)

Po pěti letech jsem se zase vydal na Mighty Sounds. Ne, že bych snad zapomněl na to, jak jsem se dozvěděl až z programu, že na desátém ročníku nehraju, ale člověk má hledět kupředu  😉  Taky tátu a mě pozvali, abychom zahráli swing a taky zrovna nikdo další z naší redakce neměl čas.

Vzhledem ke změně dramaturgie, která nastala už před lety, pro mě Mighty postupně ztratilo to kouzlo, kvůli kterému teď pravidelně mířívám do Bratislavy na Uprising. Na druhou stranu musím poctivě uznat, že ten festivalový genius loci, který si pamatuju z prvních ročníků, tam stále je. Čímž chci říct, že jsem se tam cítil velice příjemně. Asi i z toho důvodu, že jsem se spíš jen potkával s lidmi a nasával atmosféru. A taky se mi zdálo, že letos, alespoň opticky, na programu bylo zas trochu víc ska a reggae. I když ta sobota…

Překvapivě i po těch letech, co jsem na Mighty nebyl, se ke mně hlásilo spousta lidí a dost z nich se ptalo, proč nemoderuju. Což mě sice potěšilo. A i když si myslím, že moderátor k festivalu prostě patří, nic s tím nenadělám, to je věc organizátorů.

V pátek, někdy po poledni, jsme vyrazili z Prahy. Cesta byla peklo, zacpaná D1 i objízdná trasa, ale přežili jsme. Dorazili jsme odpoledne, proti plánu asi tak o hodinu a půl později. Protože jsme měli bohatou časovou rezervu, byl to cajk. Teda Polemic s Ring Digem, Band-A-Sku a Yellow Cap jsem prošvihnul, což mě teda trochu mrzí. Akreditace proběhla v klidu a v pohodě, pak ale nastal menší problém, protože mi nikdo z přítomných organizátorů a ochrankářů nebyl schopen říct, jak k té naší stagi dojedu autem, abych mohl dopravit na pódium naše mašinky a desky a hlavně méně pohyblivého tatínka.

Trvalo to asi hodinu, stálo mě to trochu nervů, dva rozšroubované ploty (to udělal personál, ne já 😉 ) a bylo vyřešeno. Začali jsme včas.

Hráli jsme s tátou, coby The Prague Swingmasters, přesně proti Inner Circle, což mě sice taky trochu mrzelo, ale počítal jsem s tím, že je pak stejně uvidím na Uprisingu, takže klídek. A kromě toho, měli jsme v našem Chill stanu plno a chvílema to byl fakt hodně hustej mejdan…  tátovi by těch jeho 84 let v tu chvíli určitě nikdo nehádal  😀

Dovolil bych si poradit organizátorům, aby pro příště počítali s tím, že zajet by se mělo dát ke každé stagi. Ne každý je totiž schopen a ochoten používat jen erární techniku. A taky, že i DJ na menší stagi je jenom člověk a voda na pití a alespoň malá backstage a záchod by se taky hodily. Náš velký dík patří stage manažerce Domi Kruchňové, která se o nás starala a fungovala na víc jak 100% a jak jsem už psal výše, set The Prague Swingmasters se nám fakt vydařil, takže ve finále spokojenost  😉

Mighty Sounds 2018
DiscoBalls

 

V pátek, během shánění přístupu k Chillout stanu, jsem alespoň na chvíli zaběhnul na koncert DiscoBalls a udělal pár fotek viz fotoreporeport. Nakonec, zpěvačka Míša je takřka mojí adoptivní dcerou, takže uznáte sami, že jsem si je nemohl nechat ujít. Na celkem brzkej čas hraní měli docela solidně narváno. S Dr. Ring Dingem a Polemicama jsme se potkali alespoň v backstagové hospůdce na večeři, čímž jsem tedy zase prošvihnul Fast Foody.

Odehráli jsme náš set, poseděli jsme v backstagovém baru a odvezl jsem tátu do hotelu, což byla, díky stavebním uzávěrám ve městě, celkem krkolomná cesta. Po návratu následovala tradiční obchůzka areálu. Chvíli jsem pobyl v Buben Territory na Skanska Soundu, čímž jsem pro změnu prošvihnul The Uppertones. V Radio 1 stanu jsem zapařil na Mikkimovi a v Chilloutu jsem oplatil návštěvu DJ Mistovi. No a backstagovej bar to pak jistil až do rána.

V sobotu kolem poledne jsme s tátou vyrazili na obhlídku města. Kafe na náměstí, okukování našeho domu.

Procházka, oběd, procházka. Přijímání gratulací za včerejší set od lidí, co nás na ulicích poznávali. Další káva. Btw kavárna a cukrárna Moca café je stále stejně skvělá! A pak táta odjel vlakem domů.

Můj sobotní program, teď už bez dohledu rodiče 😉 zahájila kapela Smola a Hrušky. Moji nejoblíbenější východňári tradičně opět nezklamali. A i když hrajou víc punk než ska nebo reggae, mám je prostě rád. Jsou to boží lidi a super showmani.

Německá kapela The Tips mě zaujala snad jen tím, že ke stage divingu používali nafukovací matraci. Jinak tyhle partičky co hrajou kde co a do toho občas reggae se zbustrovanou kytarou, nijak nevyhledávám.

Vyrazil jsem na procházku festivalovým areálem a musím uznat, že jídlo a i ostaní stánky s tričkama a všim možným nabízely ve valné většině kvalitu a nepůsobily pouťovým dojmem jako na jiných festivalech. Jak to bylo s pitím nevím, protože budvar mi nechutná a vše ostatní jsem si dával v backstage.

Teda až na kafe, kafe tam fakt bylo noc dobrý. Čímž myslím mé oblíbené dvojité espreso. Kolik jsem jich už dneska vypil, sakra…

A po kávě Medial Banana. Platí pro ně to samé, co pro Smolu a Hrušky, tedy s tím rozdílem, že jsou ze západu Slovenska a hrají víc reggae 😉 Skvělí muzikanti a zpěváci a hlavně vůbec skvělí lidé, skvělá hudba a přiměřeně „divoká“ pódiová show. Prostě, jsem jejich věrným fanouškem.

Mighty Sounds 2018
Medial Banana

 

V backstagovém baru, který se letos stal takovou mojí základnou, jsem strávil příjemné chvilky s přáteli a alko i nealko nápoji, abych se pak vybral k Black Coffee stage, která měla podobu obejváku a odehrávali se tam unplugged koncerty. A to byste nevěřili, zrova tam byli Smola a Hrušky.

Mighty Sounds 2018
Matušenko, Kaya, Spoko

 

Nedaleko byl stan Radia 1. Akorát jsem tam chytil Urban Robot. Kdo tuhle dvojku už někdy viděl, tak ví, že dokážou strhnout publikum a jejich urban reggae ovládne prostor. No a přesně tohle se dělo i tady. Po nich nastoupila další dvojice, Pokyman & Lukie FWD, tedy členové Medial Banana, které zezadu podporoval šéf Uprising festivalu, selector Simple Sample. I když to vůbec není špatá muzika, stan se pozvolna začal vyprazdňovat. Mohl za to Dub FX, který to právě začal rozjíždět na hlavním pódiu. Jo, a ještě jsem taky, alespoň na chvíli, byl okukovat The Ugly Selectors v Buben Territory.

Dub FXe jsem ještě nikdy naživo neviděl. Musim říct, že ty loopovací a efektový mašinky ovládá bravurně a stejně tak i svůj hlas. Vzhledem k tomu, že je vlastně nucen celou dobu stát víceméně na jednom místě, je obdivuhodné, jak s minimálními výrazovými prostředky dokázal zaujmout a posléze i uchvátit několikatisícový dav před ním. Klobouk dolů, mistře!

Mighty Sounds 2018
Dub FX

 

Z kraje večera jsem se potkal s Boldrikem, kterému nedorazil na společné hraní Poeta. Slovo dalo slovo, a tak se stalo, že po mnoha a mnoha letech hrál reggae a dancehall ve stanu Radia 1 selector a autor pořadu Reggae klub Rádia 1. 😛 Stan R1 byl posléze zaplněn. No a když nás pak zvukaři ve tři ráno vypnuli, následoval tradiční přesun do backstage baru. Kde, tuším, zrovna hrály Lezby Sound. Ta jejich selekce mě zas tak moc nebrala a tak jsem se za chvíli odebral spát.

Mighty Sounds 2018
Selector Boldrik & DJ Kaya @ Radio 1 Tent

V neděli jsem měl nějaké rodinné povinnosti, a tak jsem opustil areál festivalu už někdy v 11 hodin dopoledne. Bylo to poprvé, co jsem byl na Mighty Sounds a nezůstal až do konce. Když se to vezme kolem a kolem. Chtěl jsem vidět hlavně Inner Circle a The Heptones. Neviděl jsem ani jedny. Koncertů jsem viděl tak maximálně deset, možná 12 a nejvíc mě překvapili MoveBreakers, kteří v noci vystupovali na nějaké úplně malinkaté stagi, ale zato jejich pecka Chocomambo mi zněla v uších ještě celý zbytek prázdnin.

Mám radost, že jsem se mohl zase potkat se spoustou známých i neznámých lidí a díky Boldrikovi jsem si mohl zahrát i reggae a dancehall. No a když mě třeba zase pozvou, rád přijedu zahrát i příště.

Celý fotoreport si prohlídněte tady.