PROFIL: DERRICK MORGAN

Derrick Morgan (27.3. 1940, Claredon / Jamajka), je jedním z pionýrů jamajské muziky a podobně jako např. Laurel Aitken i on stál u vzniku ska a podobně jako většina tehdejších teenagerů i on se snažil najít své štěstí v různých amaterských pěveckých soutěžích a vymanit se tak z chudoby předměstských ghet. První úspěch se dostavil v roce 1957, kdy vyhrál soutěž Vere Johns Opportunity Hour, která se odehrávala v Kingstonu. Zvítězil s převzatými písněmi od Little Richarda, Long Tall Sally a Jenny Jenny, krátce na to byl přizván k putovnímu, komediálnímu představení Bim and Bam, které objíždělo celý ostrov. V roce 1959 se poprvé objevil ve studiu, konkrétně u producenta Duka Reida, který sháněl talenty pro svůj label Treasure Isle. U Reida nahrál Morgan svoje první singly, většinou v rytmu boogie nebo shuffle, protože ska se v té době stále ještě vyvíjelo. Mezi tyto písně patřily Lover Boy, S- Corner Rock a Oh My a krátce na to i později velmi slavný hit Fat Man, který byl nahrán ještě v boogie stylu. Příležitostně nahrával také i u Reidova největšího konkurenta Coxona Dodda a jeho labelu Studio One. V roce 1960 se mu podařilo jako prvnímu interpretovi vůbec, obsadit žebříček místní hitparády od první až do sedmé příčky. Rok na to se pustil do spolupráce s čínsko-jamajským producentem Leslie Kongem, výsledkem této spolupráce byl jeho první významější hit Don’t You Know, který později přejmenovali místní selectoři jako Housewieves Choice. Touto písní začali, dnes už legendární souboje mezi Morganem a Princem Busterem, které se vlekli až do konce rocksteady éry na konci 60. let. Celé to začalo obviněním Princem Bustera, že Morgan vykradl jeho nápad a na jeho základě složil Don’t You Know / Housewieves Choice. Buster neváhal a složil song Blackhead Chiney Man, ve kterém se snažil zesměšnit Morganovu spolupráci s Leslie Kongem (mimo jiné v songu se zpívá:“Nevěděl jsem, že tvoji rodiče byli z Hong Kongu“). Ani Derrick Morgan neváhal a pustil se do Bustera songem Blazing Fire (kde zpívá:“Žij a nech žít a tvoje dny budou mnohem delší“). Následovalo několik dalších písní, jejichž prostřednictvím si Buster a Morgan vyřizovali účty. Na Blazing Fire odpověděl Buster songem Praise Without Raise, ani tahle píseň nezůstala bez Morganovi odpovědi a výsledkem byla No Raise No Praise. Tahle rivalita se táhla až do éry rocksteady, kde stojí za zmínku Morganův singl Judge Dread In Court. Asi nejúspěšnější Morganovou písní je Foward March z roku 1962, která se stala hlavním songem oslav nezávyslosti Jamajky na britském impériu (6.8. 1962). V půli 60. let se ska začalo postupně transformovat do pomalejšího rocksteady. Derrick Morgan se samozdřejmě snažil udržet krok s aktuálním soundem a tak i on reagoval na změnu v jamajských dacehallech.
V dobách nastupujícího rocksteady se celým ostorvem prohnala vlna problémů, páchaných rude boys a proto i spousta interpretů reagovali na počínání rude boys. Derick Morgan přišel s písní Tougher Than Tough, která se dnes řadí ke klasice, týkající se rude boys. Mezi jeho další rocksteady songy související více, či méně s rude boys patří Do the Beng Beng a Conquering Ruler. V roce 1968 nahrává v produkci Bunnyho Lee další z jeho nejzásadnějších songů, píseň Seven Letters (což je původně cover soulového hitu od Ben E. Kinga). Seven Letters je dnes považován za vůbec první reggae song, ovšem tohle je dost zavádějící tvrzení, jelikož na Jamajce vám každý ze staré generace muzikantů řekne, že právě on a právě ta konkrétní píseň byla tou první, stejně tak by se dalo polemizovat, jestli to nebyla třeba Do The Reggay od Toots and the Maytals. V roce 1969 nahrává legendární singl Moon Hop (Crab Records), který mnozí znají v podání Mr. Symaripa, jako Skinhead Moonstomp ale původně jde o Morganův song. Tato píseň se později stala jednou z mnoha hymen roku 1969 a éry skinhead reggae. Ještě v roce 1969 vydává svoje první LPs Seven Letters, Derrick Morgan in London a o rok později Moon Hop. Začátkem 70. let se začalo reggae postupně transformovat do rastafariánstvím ovlivněného roots a na jam. hudební scéně začala obměna interpretů. Většina hvězd hudební scény 60. let už nedokázala reagovat na změnu soundu a nahradili je nový zpěváci a především DJs, jako např. U-Roy, Big Youth nebo Dennis Alcapone. Morgan sice vydal během 70. let několik alb (Feel So Good -1975, People’s Decision – 1977 nebo Still In Love – 1977) ale na místní hud. dění neměly žádný vliv. Jediné album ze 70. let které stojí za zmínku je právě asi People’s Decision, kde se naplno projevila Morgenova levicová angažovanost. Koncem 70. let potkala Morgena jedna z nejzásadnějších tragédií jeho kariéry, když přišel o zrak a musel tak omezit svoje vystupování. Na nějakou dobu o něm nebylo vůbec slyšet, až s příchodem 90. let a 3. vlnou ska se znovu ukázal na scéně. V roce 1994 vydává po dlouhých letech další desku The Conquering Ruler (Porkpie rec.), na které spolupracoval s německou skupinou Yebo. V roce 2004 mu vychází zatím poslední album Derrick Meets the High Notes, na kterém spolupracoval s holandskou kapelou High Notes. V roce 2009 se také objevil v dokumentu Rocksteady The Roots of Reggae, jako jedna z mnoha legend. V součastnosti stále vystupuje a koncertuje na festivalech po celé Evropě a to i ve svých neuvěřitelných 73 letech a přes svůj handicap, kterým je slepota.
dm
Derrick Morgan & Swamp Safari crew @ Mighty Sounds 2007

Derricka Morgana jsme měli možnost vidět také i u nás a to v letech 2007 na Mighty Sounds a 2009, kdy vystupoval na reggae festivalu Real Beat.

 

 

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více