Marcia Griffiths: TIMELESS

Marciino nové album Timeless získalo během dvou týdnů od svého vydání 14. června nejlepší umístění v Billboard Reggae Albums Chart v celé její kariéře. Podobně si v roce 1990 vedl její singl Electric Boogie (napsal ho legendární Bunny Wailer), které je podle Billboardu nejprodávanějším singlem jamajské interpretky v USA. Později v žebříčku Billboardu uspěla ještě v roce 2013 s albem Marcia Griffiths and Friends.

Timeless je set patnácti skladeb vydaných jako pocta legendárnímu Studiu One, kde Marcia nahrála svou první písničku v 60. letech. Desku produkovala společně se svým dlouholetým spolupracovníkem Donovanem Germainem a jsou tu mimo jiné její interpretace klasických rocksteady hitů jako Home (Ken Boothe), What Kind of World (The Cables), Baby be True (The Heptones) a Declaration of Rights (The Abyssinians).

Písničky z Timeless jednoduše nestárnou a stejně tak to vypadá i s Marciou. Stala se z ní legenda, ale pořád pracuje, cestuje po celém světě a na pódiu se potkává s muzikanty o generace mladšími, se kterými nadšeně spolupracuje. Cesta na velká pódia většinou nebývá snadná, ale když máte talent a odvahu, tak se to můžete podařit stejně jako kdysi jedenáctileté Marcie.

Celé album k poslechu zde

Muzikantům se s Marciou Griffiths na jejím debutovém vystoupení hrát nechtělo

Jako jedenáctileté hubené holčičce Marcie Griffiths přezdívali „Párátko“. Šaty, které si na své vystoupení v Carib Cinema v Cross Roads na Velikonoční pondělí před 55 lety ušila, její hubenost ještě zdůrazňovaly. Upnuté šaty se jí ale líbily a stříbro doplňující bílý živůtek představovalo její osobní vyjádření. Marcia byla rozhodnutá přijít a zářit jako hvězda. Až do chvíle, než otevřela pusu, aby zazpívala No Time to Lose od Carly Thomas, měla co dokazovat těm, co byli na pódiu s ní. Philip James z dua Blues Busters ji slyšel zpívat v Hannah Townu s Utonem jeho písničku Wall of Love a trval na tom, že musí být v Carib Cinema přidána do programu. Stála tam tedy před zaplněným sálem a nutila váhající kapelu Byron Lee & The Dragonaires, aby ji doprovázela.

„Vždycky jsem měla ráda harmonii“, říká Griffiths a dodává, že měla ve zvyku ji prodlužovat v nahrávkách, které si zpívala společně s rádiem. Byla to schopnost, kterou si přenesla do I-Threes s Ritou Marley a Judy Mowatt a která jí dobře posloužila i tenkrát o Velikonocích. Ten den byli muzikanti opravdu proti tomu, aby vystupovala, ale když ji MC Tony Verity ohlásil, neměla o sobě žádné pochybnosti. „Šla jsem tam velmi sebevědomě.“ Čekala na úvod. Čekala a čekala, ale za sebou slyšela jen šum a hluk. „Podívala jsem se na ně. Slyšela jsem, jak dav začíná být neklidný.“ A tak se Párátko s boží pomocí bez kytarového úvodu ujalo zpěvu samo.

„Od té chvíli byl Bůh se mnou. Slyšela jsem hlas: ‚zpívej, holčičko, začni zpívat‘. Tak jsem začala a oni museli hrát“, říká Griffiths. „Tenkrát to bylo tak, že když jste zpívali něčí písničku, imitovali jste toho interpreta přesně. A já jsem harmonizovala sama sebe. Když jste zavřeli oči, mysleli jste si, že je to Carla Thomas. Publikum úplně bouřilo!“ A pokračovalo i potom, co Marcia dozpívala.

„Když jsem skončila a odcházela, dav křičel: ‚Vraťte ji zpátky!‘ Tony Verity vysvětloval, že jsem si připravila jen jednu písničku, a oni říkali: ‚tak ji nechte zpívat znovu to samé!‘“. Ten den už se v Carib Cinema na pódium nevrátila, ale velikonoční vystoupení bylo základem její pětapadesátileté kariéry. Ronnie Nasralla okamžitě nabídl, že jí bude dělat manažera, Lynford Anderson ji a jejího otce vzal ještě ten den do Studia One, aby nahrála svoji první písničku a dokonce skončila jako vokalistka kapely Dragonaires, která s ní nechtěla hrát.

Marcia na svůj debut vzpomíná každý rok na Velikonoce. „Panebože! Na ten den bych nikdy nemohla zapomenout! Bylo to poprvé, co jsem zpívala, když mi Bůh řekl, ‚tohle je tvůj díl‘… vždycky jsem chtěla být užitečná lidem a tohle je můj způsob“.

Kdo byli Byron Lee & The Dragonaires?

Byron Lee & The Dragonaires hráli důležitou roli průkopníků v šíření karibské hudby po světě. Kapelu založili v roce 1950 Byron Lee a jeho kamarád Carl Brady. Pojmenovali ji po svém vysokoškolském fotbalovém týmu ze St. George. Původně kapela hrála styl mento a vystupovala na oslavách vítězství týmu, na večírcích a na svatbách, v roce 1956 ale dostali angažmá a jezdili na turné jako hotelová kapela. Brzy se adaptovali na populární ska a v roce 1959 nahráli svůj první singl Dumplin’s ve studiu WIRL, které patřilo budoucímu ministerskému předsedovi Edwardu Seagovi. Ten se stal jejich manažerem. Singl vyšel na Jamajce i ve Spojeném království. Lee i Seaga pochopili, že ska má potenciál porazit na Jamajce americké R&B a vytvořit jakousi jamajskou hudební identitu. Na začátku 60. let vydali singly jako Fireflies, Mash! Mr Lee, Joy Ride nebo ska verzi písničky Over the Rainbow.

V roce 1961 dostali velkou šanci, když byli obsazeni do první Bondovky Dr. No. Ve filmu hráli sami sebe – hotelovou kapelu – a měli tam několik písniček. V roce 1964 vystupovali v programu „This is Ska!“ společně s Jimmym Cliffem, Princem Busterem a kapelou Toots & The Maytals.

A právě v té době měli hrát s malou holkou, kterou nikdo neznal? Když byl Seaga ministrem sociálních věcí a ekonomického rozvoje, vyslal Byrona Lee & The Dragonaires s Jimmym Cliffem, Princem Busterem a Millie Small do New Yorku na World’s Fair jako ukázku jamajských talentů. Kapela hrála i rocksteady a měla velký úspěch s Jamaica Ska. Lee koupil od Edwarda Seagy studio WIRL, udělal z něj Dynamic Sounds Recording Co., kde samozřejmě nahrával svoji kapelu, ale během 60. a 70. let taky alba, která často obsahovala různé cover verze cílené na turisty. Lee měl pobočku taky na Barbadosu, kde je firma hlavním hudebním vydavatelem i dnes. Doma pracoval s hvězdami jako John Holt, Barry Biggs, Freddie McKay, Tommy McCook a Max Romeo. V 70. letech hrála jeho kapela na karnevalu na ostrově Trinidad a potom Lee vydával karnevalové i reggae desky, v roce 1975 zkusil další žánr s albem Disco Reggae. Několikrát hráli na Reggae Sunsplash festivalu a od roku 1979 se začali zaměřovat na calypso a soca.

V roce 2007 vystupovali na zahajovacím ceremoniálu Mistrovství světa v kriketu. O rok později Byron Lee zemřel a kapela se potom přejmenovala na The Dragonaires. V roce 2014 byl spoluzakladatel kapely Carl Brady oceněn národním vyznamenáním Order of Distinction.  A jen tak pro zajímavost – ve stejném roce získala toto vyznamenání i Marcia Griffiths.

Marcia a Chronixx

V roce 2018 vydala Marcia singl Queen of Paradise. Produkovalo ho legendární duo Sly Dunbar & Robbie Shakespeare a napsala ho velká hvězda mladé generace Chronixx. Marcia byla nadšená jeho písničkou They Don’t Know. „Slyšela jsem ji v rádiu a málokdy mě něco tak přitáhne. Ten zpěvák mi úplně zastavil srdce. Potkali jsme se zrovna, když ta písnička vyšla, a řekla jsem mu upřímně, co si o tom myslím. ‚Zaujal jste mě a je to tak krásné, ta melodie je sladká a váš hlas velmi melodický.‘ Normálně takhle nereaguji“, říká Griffiths.

 „Vídáme se na vystoupeních v Evropě a povídáme si. Já se cítím jako bych byla matka těch mladých – pokaždé je zahrnuji mateřskou péčí.“ Chronixx napsal Queen of Paradise na její přání. „Chtěla jsem písničku na riddim Slye & Robbieho a on to udělal.“ Spolupráce s mladými muzikanty se pro ni stala tradicí a další na řadě je písnička s Romainem Virgem. „Jedna z nejkrásnějších věcí je bourání věkových bariér a jednou z cest je právě spolupráce s mladou generací. Není lepší energie než ta jejich. Je zkrátka jiná. Je to úžasný pocit přijít na pódium s mladými umělci a předávat lidem věci, které jsou významné i dnes,“ říká Marcia.

Otázka času – Protoje: A Matter of Time

S časem si pohrává i další z mladé generace reggae muzikantů Protoje. V roce 2011 vydal album The Seven Year Itch, o dva roky později The 8 Year Affair a potom v roce 2015 Ancient Future. Měl v plánu pokračovat ve dvouletém intervalu i dál, což se sice nepodařilo, ale byla to jen „otázka času“ – A Matter of Time vyšlo vloni. Protoje nechtěl nic uspěchat. Předchozí album bylo založeno na samplech a jeho oblíbených 80. letech, ale tentokrát to mělo být něco jiného. Nová deska vystihuje hodnotu trpělivosti už od prvních tónů prvního tracku – Flames, kde zpívají Protoje s Chronixxem a doprovází je 24členný orchestr Matta Jonese z Chicaga. A právě orchestr byl důvodem, proč to všechno tak dlouho trvalo. Nejde o levnou záležitost, a proto bylo potřeba nejdřív vydat jednodušší Ancient Future a sehnat dostatečný kapitál. Název nové desky pochází z písničky Blood Money, která nepopisuje nic optimistického, ale Protoje si tak album pojmenoval, aby se utěšil, když byl s vydáním desky pozadu.

Čas pro Marciu

Marcia Griffiths, Buju Banton, Busy Signal, Beenie Man, Chronixx, Protoje, Etana, Anthony B, Morgan Heritage  a vycházející hvězda nejmladší generace Koffee, kterou si do své show nedávno vybral Ed Sheeran – to všechno jsou velká jména letošní festivalové sezóny. A protože reggae není jen národní kulturní památka, ale celosvětový fenomén, festivalová sezóna trvá vlastně celý rok. V Evropě tyhle hvězdy a spoustu dalších můžete vidět na Öland Roots ve Švédsku, One Love Reggae Festivalu v Rakousku, na Reggae Geel v Belgii, Boomtown Fair ve Velké Británii a samozřejmě nejvíc toho uvidíte a uslyšíte ve Španělsku na Rototom Sunsplash. A kdybyste měli v září cestu na Floridu, tak musíte do Fort Lauderdale na Welcome to Jamrock Reggae Cruise 2019. Všechny tyhle akce jsou skvěle obsazené hvězdami, které bychom chtěli (znovu) vidět i u nás, a všechny spojuje jedno jméno – MARCIA GRIFFITHS.

Marcia Griffiths


Zdroje: Jamaica Observer, The Gleaner, www.wikipedia.org, www.reggaeville.com.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více