PROFIL: PETER TOSH

Korunní princ reggae zemřel 11. září 1987

Je to divný datum, v posledních letech jej takřka beze zbytku vyplňuje vzpomínka na (jen Jah ví kým zinscenovaný) útok na WTC v New Yorku. Pro většinu lidí, kteří mají rádi reggae už bylo nepříjemný dávno před tím. Toho dne v roce 1987 byl totiž ve svém domě v Kingstonu na Jamajce zastřelen Peter Tosh.

S touto nemilou skutečností nás ještě stačil seznámit král českého reggae Aleš Drvota. Babalet věnoval Toshově památce skladbu Poselství od krále, což je, mimochodem, zaznamenáno i na CD BABALET & Aleš Drvota Live, které v roce 1996 vydal Jirka Charypar.

Reggae.cz, jako jediný portál věnující se jamajské hudbě v Česku na i na Slovensku, přináší vzpomínku na tuto významnou osobnost. 

petertosh02

Peter Tosh se narodil 9. října 1944 jako Winston Hubert McIntosh. Vyrůstal v Kingstonu, v nechvalně známé chudinské čtvrti Trenchtown. Jeho výbušná povaha mu vynesla přezdívku Stepující břitva. Podobně jako hodně kluků v té době a v jeho věku se začal mladý Peter učit zpívat a hrát na kytaru.

Na začátku 60. Let minulého století jej jeho učitel hry na kytaru Joe Higgs seznámil s nevlastními bratry Bobem Marleyem a Bunny Livingstonem. Společně s dalšími zpěváky Juniorem Braithwaitem, Beverly Kelsovou a Cherry Smithem založili v roce 1962 vokální skupinu The Teenagers, později přejmenovanou na The Wailing Wailers a posléze usazenou pod zjednodušeným názvem The Wailers.

Úspěch byl okamžitý, debutní singl Simmer Down se stal ihned hitem. Toshův talent nekončil pouze pěveckými schopnostmi, byl také výborným kytaristou. Jeho hra je poprvé zaznamenána v roce 1963 na singlu I’m going home. Podobně jako Bunny Livingston, byl i Peter Tosh také talentovaným skladatelem písniček, který pomohl kapele přežít, když v roce 1966 Bob Marley odešel pracovat do USA.

The Wailers, po odchodu Braithwaitea, Greena a Kelso zmenšeni na trio, pokračovali bez Marleyho. Během této doby zbylé duo Tosh – Livingstone, doplněné o Constance „Dream“ Walkera, pokračovalo ve vydávání singlů jak pod názvem The Wailers, tak i pod vlastními jmény jednotlivých interpretů. Takto během následujících měsíců vznikly songy jako Hoot Nanny Hoot, The Jerk, cover verze calypso hitu Sira Lancelota – Shame and Scandal in the Family, R&B hit Making Love a duet s Ritou Marley It’s only Love. Vše bylo natočeno ve Studiu One. Písnička Rasta Shook Them Up oslavovala návštěvu Haile Selassie I. Na Jamajce a zabodoval také i rudie song The Toughest. 

bmw60s

S Marleyho návratem The Wailers opustili Studio One a založili vlastní, pouze krátce existující label Wail’n’Soul’M. Studiové sessions s producentem Bunnym Lee v podstatě nikam nevedly, zbylo po nich jen pár instrumentálek, které byly v letech 1969 – 1970 vydány pod jménem Peter Touch. Tosh se stále zdokonaloval ve hře na kytaru a výsledkem jsou songy jako Crimson Pirate, Sun Valley, psychedelický Pepper Seed, The Return Of Al Capone, Selassie Serenade atd.

V roce 1971 udělal Tosh významné rozhodnutí, a sice že kromě spolupráce s The Wailers, bude pokračovat paralelně i jako sólový umělec. Debutní singl Maga Dog vznikl ve spolupráci s producentem Joe Gibbsem. Song byl původně nahrán The Wailers s Coxsone Doddem a v jeho původním znění byl podezřele podobný kdysi průlomovému Simmer Down. Gibbs ho totálně přetvořil a zpomalil tempo.

Singl se stal velkým hitem, oblíbili si ho selectoři a DJs nahráli spoustu dalších verzí. Pak přišel song Dem Ha Fe Get A Beating. Během krátkého období, které Tosh strávil s Gibbsem, nahrál ještě několik dalších skladeb, včetně Arise Blackman, Black Dignity a Here Comes The Judge. Tosh se tehdy snažil usvědčit Kryštofa Kolumba, Francise Drakea a Vasco Da Gamu z nespočetného množství zločinů na černoších. Toshova bojovnost pokračuje v Leave My Business And Mind Your Own.

Zpěvák v té době také vydal tři rude boy hity Rude Boy Train, cover verzi 007 – Shanty Town od Desmonda Dekkera a I’m The Toughest. Tosh se před koncem roku s Gibbsem rozešel v domnění, že si Gibbs bokem vydělal nějaké peníze songem Maga Dog. Poté si už sám vydal Once Bitten a poté vydával svou vlastní produkci na labelu The Wailers Tuff Gong. Brzy si ale založil vlastní label Intel Diplo HIM (Intelligent Diplomat For His Imperial Majesty Haile Selassie). Label vystartoval vydáním Dog TeethKetchy shrub na konci roku 1971. Díky prudkému vzestupu popularity The Wailers měl Tosh stále méně a méně času na svou sólovou kariéru.

Nicméně, několik songů během roku 1972 vzniklo, např. No Mercy a Can’t Blame The Youth. Víc jich následovalo v roce 1973, mezi nimi třeba Mark Of The Beast, Foundation, What You Gonna Do a reedice Pound Get A Blow, což byl původně singl vydaný The Wailers už v roce 1968. V roce 1973 na konci turné The Wailers po Velké Británii Livingston oznámil, že už nebude s The Wailers vystupovat mimo Jamajku. Kapela nejprve pokračovala bez něho, dokončila tour po Spojených Státech a pak druhé turné v Británii. Mezi Toshem a Marleym panovalo vždy jakési napětí, které vyvrcholilo 30. listopadu v Northamptonu. Vše skončilo hádkou a Tosh kapelu opustil.

Ačkoliv se The Wailers o šest měsíců později dali opět dohromady z důvodu vystoupení na benefičním koncertu a ještě jednou zahráli ze stejného důvodu na konci roku 1975, kapela zanikla a jednotliví členové si šli po svých. Toshův první powailerovský sólový singl Brand New Second Hand byl novou verzí songu poprvé nahraném The Wailers pro Lee Perryho. Nicméně, mnohem více a rychleji se proslavila další Toshova skladba Legalize It. Přestože se nesměla pouštět v rádiích, brzy se stala celosvětovou ganja hymnou.

V roce 1975 se Tosh v USA upsal labelu Columbia a začal pracovat na svém prvním sólovém albu. Music sessions se konaly v Kingstonu ve studiu Treasure Isle, v Miami a dokonce i v oklahomské Tulse. Několik songů bylo vlastně novými verzemi starších hitů, včetně Burial a Ketchy Shuby. Výsledkem bylo album Legalize It, které vyšlo v roce 1976 jako poselství domovu i celému světu. Zájem o Toshe se výrazně zvedl a tak vyrazil na turné doprovázený kapelou, kterou tvořili jamajčani Sly & Robbie (rytmická sekce), klávesisti Earl “Wire” Lindo a Errol “Tarzan” Nelson, kytaristi Donald Kinsey a američan Al Anderson.

tosh-slider2

Atmosféru tehdejších koncertů zaznamenává album nahrané v Bostonu a vydané na labelu Sony/Legacy Live & Dangerous. Podobně jako Marley, i Tosh plynule přešel od klasického roots reggae k fusion stylu, který byl něčím jako poctou americkému rocku se zřetelně rozeznatelnými jamajskými prvky. Na rozdíl od tvorby jeho bývalých spoluhráčů byly Toshovy texty ponuřejší. Láska vždy končila v slzách, jako např. ve Why Must I Cry nebo v písni s country-westernovým nádechem Till Your Well Runs Dry. Mimochodem, obě byly obnovenými verzemi songů The Wailers. A ani Burial, s textem zdánlivě o gangsterovi, ale s jasným aktuálním poukázáním na povýšenost politiků, u masového publika příliš nezabodovaly.

tosh1

Toshovo další album Equal Rights bylo dokonce ještě přímočařejší. Nahrávání začalo jen několik měsíců poté, co byla vydána deska předcházející. Hlavní roli opět hrály zadumané “dread” rytmy Slye & Robbieho, atmosferické klávesy Earla Lindo a funky rocková kytara Al Andersona. Připojil si i Bunny Livingston, aby nazpíval doprovodné vokály. Tosh zase na oplátku zpívá na Livingstonově sólovém albu Black Man Heart z roku 1976. Equal Rights obsahovalo témata týkající se postavení černochů na celém světě, obzvláště pak v Jihoafrické republice a Rhodésii.

tosh-slider2

Nová verze Downpressor Man, původně nahraná s Lee Perrym, se stala “dread” klasikou. Dalšími zajímavými písničkami byly hymnická Get Up, Stand Up, výhružná Stepping Razor a Toshovo osobní krédo Equal Rights. Equal Rights bylo zároveň Toshovým posledním albem pro label Columbia. V té době se události na Jamajce zcela vymkly kontrole. Zuřivé, politickým bojem inspirované, násilí a války mezi gangy byly na denním pořádku. Např. na konci roku 1977 bylo postřeleno 10 členů Skull gangu, jehož většina členů byli Rastafariáni, a z toho pět jich zemřelo.

Tato událost, známá jako Green Bay Massacre, ostrov tak šokovala, že na základě tlaku veřejného mínění gangy odložily své spory a vyhlásily příměří. V rámci kampaně za zastavení násilí a uklidnění situace jamajská vláda zorganizovala koncert The One Love Peace. Hlavní hvězdou byl Bob Marley, který se po delší době na ostrov vrátil právě pouze kvůli této události. Koncert se konal 22. dubna 1978 a Tosh vystupoval před svým slavnějším bývalým spoluhráčem. Jeho vystoupení je zachyceno na albu Live At The One Love Peace Concert vydaném v roce 2001. peter-tosh

Toshův set zahrnoval jeho nejbojovnější songy – 400 Years, Stepping Razor a Get Up, Stand Up a aby toho nebylo málo, mezi songy dlouze mluvil a byly to nekompromisní proslovy, ve kterých atakoval vládu i opozici a jejich „podivnou“ představu o míru a spolupráci. Ačkoliv publikum jeho proslovy ocenilo, byly druhý den jamajské noviny plné zuřivých odsudků. Politici měli asi jiný názor než obvykle mlčící většina „prostých“ lidí, což asi není jen čistě jamajskou specialitou. Zpěvák ale nelitoval. Toshovo vystoupení totiž také zaujalo i britskou rockovou hvězdu Micka Jaggera, který byl přítomen v zákulisí. Tosh od něj dostal nabídku nahrávání pro jeho label Rolling Stones. V létě byl Tosh s kapelou na turné po USA. Duo Tosh – Jagger nazpívalo nezapomenutelnou cover verzi The Temptations (You Gotta Walk And) Don’t Look Back, který Tosh kdysi nahrál i s The Wailers. A krátce znovu vystoupil i po boku Boba Marleye na koncertu v Kalifornii.

Když se na podzim 1978 vrátil na Jamajku, byl Tosh zatčen za držení drog a poslán do vězení. Policie k němu byla tak „ohleduplná“, že potřeboval 30 stehů na sešití tržných ran na hlavě. Ani tato zranění mu však nezabránila v práci na novém albu Bush Doctor. Spoluproducentem byl Robbie Shakespeare. Je to album více “jamajské” než jeho předchůdce, s výborným doprovodným zpěvem Tamlins a dalšími předními Jamajčany v čele se Slyem & Robbiem, ale i ve dvou skladbách s kytaristou The Rolling Stones Keithem Richardsem.

Hudebně možná album znělo méně “dread”, ale nová verze I’m The Toughest a Dem Ha Fe Get A Beaten naznačila, že Tosh nevyměknul. Deska Mystic Man vyšla v  roce 1979 a opět byla klidnější, i když songy jako Rumours Of War a Jah Seh No byly ostřejší, úplně jiné než to, co Tosh v minulosti nabízel. Tento rok byla také vydána nahrávka Buk-In-Hamm Palace a znovu nahrána Stepping Razor pro soundtrack legendárního filmu Rockers.

Největším úspěchem v roce 1980 bylo senzační vystoupení na festivalu Reggae Sunsplash a rovněž vydání skvělého singlu Bombo Klaat, jenom na Jamajce vydaného songu na znovuvzkříšeném Toshově labelu Intel Diplo HIM. Po vydání duetu s Gwen Guthrie Nothing But Love se Tosh se znovu odmlčel. Stáhl se do ústraní, aby si léčil zranění způsobená při dalším střetu s jamajskou policií.

ptosh

V roce 1981 se vrací na scénu albem Wanted Dead Or Alive, které doprovázela turné po USA a Evropě. Po všech těchto aktivitách si dal Tosh další rok pauzu a vrátil se až v roce 1983 s fenomenálním coverem Johnny B. Goode. Tento singl byl ochutnávkou z jeho dalšího alba Mama Africa, které bylo vydáno ještě téhož roku. Následovalo další turné, včetně koncertu ve Svazijsku, a Tosh také vystoupil jako hlavní hvězda na festivalu Reggae Superjam v Kingstonu. Deska Captured Live vydaná následujícího roku byla nahrána právě během těchto turné. Tosh poté na tři roky zmizel z pódií a objevil se až v roce 1987 s novým singlem In My Song. V září bylo vydáno album No Nuclear War.

Tosh se vrátil z USA na Jamajku. V jeho domě na Barbican Road právě pobýval starý přítel The Wailers Dennis „Leppo“ Lobban. Po hádce s Toshovou přítelkyní Marlene Brown Lobban dům chvatně opustil. O několik dní později, v pátek 11. září, se ale vrátil ve společnosti dalších dvou ozbrojených kamarádů. Lobban později přiznal, že měl v úmyslu Toshe pouze zastrašit a možná ho i okrást, ale zpanikařil. Výsledkem bylo, že Tosh a dalších šest lidí, kteří s ním byli v místnosti, byli donuceni lehnout si tváří k zemi a byli postřeleni do hlavy. Tosh byl na místě mrtev, stejně jako věhlasný rozhlasový DJ a moderátor Jeff “Free I” Dixon a další přítel Wilton Brown. Marlene Brown, ex-bubeník kapely Soul Syndicate Carlton “Santa” Davis a další dva Toshovi přátelé zázračně přežili. Lobban sice uprchl, ale brzy byl zatčen a neobvykle rychle byl odsouzen k smrti a popraven. Jeho účast na vraždě nebyla nikdy zcela stoprocentně prokázána, takže je tu prostor pro spiklenecké teorie…

 Jamajka navždy ztratila jednoho z nejtalentovanějších umělců a výřečných mluvčích. Toshovo dědictví ale zůstává. Od jeho smrti bylo na jeho počest (a pro peníze) vydáno mnoho reedic a kompilací, díky kterým ho můžeme poslouchat a vidět i dnes.

Například, The Toughest od Heartbeat Records se výlučně soustřeďuje na rané nahrávky s Doddem a Lee Perrym, zatímco Arise Black Man od Trojan vyzdvihuje spolupráci s Bunny Lee, Perrym a Gibbsem. Columbia remasterovala v roce 1999 obě Toshova alba a o dva roky dříve sestavila sadu tří CD Honorary Citizen. První CD se pyšní singly, které byly vydané pouze na Jamajce, druhé obsahuje živě nazpívané písně a třetí je plné hitů a oblíbených songů. Scrolls Of The Prophets vydané v roce 1999 obsahovalo Toshovy singly. V aktuální nabídce jsou i desky zahrnující Toshovu spolupráci s The Wailers.

Peter Tosh
Peter Tosh

Několik zajímavých odkazů:
http://petertosh.com/

http://home.planet.nl/~hekma120/menu1_sitemap.html
http://www.diskografie.cz/tosh-peter/
http://en.wikipedia.org/wiki/Peter_Tosh
http://www.last.fm/music/Peter+Tosh
http://www.rollingstone.com/artists/petertosh
http://www.jamaicaobserver.com/news/The-night-Peter-Tosh-was-killed


Originál článku, vydaný 21. 05. 2005 na OneLove.cz, se souhlasem autora redakčně upravil a jako 178. článek na www.reggae.cz dne 11. 9. 2008 vydal DJ Kaya.

Aktualizovaná reedice vyšla na Reggae.cz 15. 9. 2016.


P.S. na Peterovy narozeniny, 19. října 2016, bude v Kingstonu otevřeno jeho museum. Jestli bude mít podobně „vysokou“ úroveň jako museum Bobovo, Jah nás ochraňuj….

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více