RECENZE: LOS GRANADIANS DEL ESPACIO EXTERIOR – LA ONDA COSMICA

Los Granadians asi nemá cenu moc představovat, tahle španělská banda, která je někde na pomezí early reggae a rocksteady, brázdí podia evropské scény už pěknou řádku let a u jejich domácího labelu Liquidator rec., jsou jako doma. Po třech letech od vydání alba Reggalactico, přišli opět s další deskou.

Tentokrát nese název La Onda Cosmica, což by se dalo volně přeložit, jako:“Na kosmické vlně“, bohužel při poslechu téhle desky jsem se jako na vlně opravdu necítil, natož kosmické. Nový počin vyšel letos v červenci u Liquidator Records a celkem na něm najdete 13 zářezů z toho 6 instrumentálek a dokonce i ska. Nemůžu si pomoct ale v poslední tvorbě Los Granadians mi chybí hitovky, jako je např. Reggae Clam Clam, i když určitá dávka humoru a nadsázky je v jejich muzice znát pořád, obzvlášť při koncertech. Los Granadians se na desce La Onda Cosmica, tentokrát pustili víc do rocksteady, které na albu převažuje, což si myslím, je trochu na jeho úkor, jelikož postrádá patřičnou dávku energie, upřímě, víc mě baví jejich reggae věci. První track Crateras y Polvo, který otevírá celou desku, je taková klasika na kterou jsme u Los Granadians celkem zvyklý, instrumentálka, hamondy, dozvukující ságo, prostě klasika. Následuje song Rocksteady Birthday, ke kterému je i videoklip, takže hodnocení nechám na vás 😉 .

Mě ale nejvíc zaujaly tracky Pica Hielo, což je asi jediná, early reggae klasika, kterou tu najdete, za poslech určitě stojí svižnější rocksteady instrumentálka Camino a la Villaverde, A Tu Lado je naopak trochu oddychovější věc, podobně, jako další instrumentálka Chocolate a Coco, kde opět dominují hamondy a hlavně basa, která vás ukolébá ke spánku, takže během řízení bych nedoporučoval poslech tohoto songu, pokud se nechcete někde roztřelit. Co mě dost překvapilo byl track Donde Está, což je pravděpodobně první ska v podání Los Granadians, co jsem kdy slyšel a musím uznat, že ska by jim taky docela sedlo. Šestici toho lepšího, co se dá na albu La Onda Cosmica najít uzavírá, zároveň poslední song El Sonido de las Estrellas, další skvělá rocksteady instrumentálka plná hamondů s klasickou, pobrnkávající kytarou, jak se na rocksteady sluší a patří. Bohužel ta druhá, podle mě horší polovina desky postrádá nápad, energii a celkově se dost slévá dohromady (viz. songy Festival nebo Buena Costumbre). Možná za menší vyjímku by se dal ještě považovat track Rumbo a Lo Desconocido, kde dostala hlavní slovo kytara ale tím jsem vyčerpal všechny trumfy. I když dobrá polovina desky nezní vůbec špatně a ohodnotil jsem jí celkem kladně, přesto na mě působí spíš jako lepší průměr (teď mě fanoušci Los Granadians ukamenují!), zkrátka nenadchne ale ani neurazí. Na mě celkově tohle album působí dost nemastně a neslaně a i když jsem se snažil po několika posleších na něm najít něco, co by mě přesvědčilo o opaku, bohužel nic takovýho jsem nenašel.


převzato z http://porkpie-ezin.blogspot.cz

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více