Dub poetry – Jamajská škola poezie

Možná jste si všimli, že naší anketě v pravém sloupci obsazuje Dub poetry ve vaší oblíbenosti jasně poslední místo. Myslíme si, že je na čase to změnit!

Louise Bennett Coverly neboli “Miss Lou”, jak je všeobecně známá, je považována za duchovní matku jamajské poetické školy. Ve svých textech a básních často využívá lidovou moudrost obyčejných Jamajčanů. Jejím nejslavnějším žákem byl Bob Marley. V díle Miss Lou je spousta skvělých obratů a já bych rád parafrázoval jeden klenot: Duch nebo přízrak si vybírá velmi pečlivě, kdo má být vystrašen!
Argumenty stoupenců roots reggae o jeho mimořádných zásluhách jsou vážně přehnané. Proč ten povyk? Roots reggae je jen jedna část z celého spektra bohatého jamajského hudebního dědictví, takže poměřovat roots s ostatními žánry naší hudby je mírně řečeno trochu krátkozraké. Každý žánr jamajského hudebního spektra má svůj jedinečný příběh. A proto jsem s velkou radostí uvítal nové album Major Lazer PEACE IS THE MISSION. Žádný přízrak ani duch zřejmě není schopen vyděsit Thomase Wesleyho Pentze, spoluzakladatele této formace známého pod uměleckým jménem Diplo, když proplouvá žánry a upevňuje tak to hlavní, o co jde: o kreativitu, spolupráci a dobrou muziku. Možná by teď Diplo mohl obrátit svou pozornost i k Dub poetry.

Dub poetry a strom zvaný „chlebovník“
Celé roky jsem bezúspěšně hledal na internetu a v obchodech s deskami hudbu hluboce vrytou v mé paměti, proto jsem byl tak překvapený, když mi jeden z kolegů dal kopii nahrávky Mikeyho Smithe „Cyaan Believe It“. Byl to můj šťastný den a já jsem se v duchu vrátil zpátky do Karibiku se všemi jeho složitostmi.

poetry1
Mikey Smith

Vážně, nic nezachytí podstatu Karibiku víc než jeho básníci a spisovatelé a také všudypřítomnost stromu zvaného chlebovník obecný (Breadfruit Tree). Dub poetry jako subžánr reggae na Jamajce přímo explodoval v polovině 70. let a Mikey Smith byl jedním z předních představitelů tohoto směru stejně jako Mutabaruka, Oku Onoura a Jean „Binta“ Breezeová. Pamatuju se na rozruch, který v té době způsobili tihle vynikající kouzelníci se slovy, když s upřímností a jednoduchostí vyjadřovali problémy obyčejných lidí tak, že jste se prostě museli zastavit a poslouchat. A když jste poslouchali, skutečný dopad role chlebovníku v historii tohoto regionu dostal nový význam. Velkolepost, síla a krása toho stromu člověka odzbrojuje a vy zapomenete, proč byl tenhle strom vlastně do Karibiku přivezen. Dub poetry vás ale nenechá zapomenout. Posláním Mikeyho Smithe a dalších básníků bylo poučení a osvěta a oni právě přinesli zvrat do dubové hudby, když ji začali používat jako plátno, na které malovali obraz složitého hledání lidské identity ztracené před více než 400 lety. Ano, v Karibiku „každý hledá své kořeny“ a Mikey Smith nám připomíná, že se to netýká jen černochů!

 Dnes už je Dub poetry mezinárodně zavedená a má svá proslulá centra v Kanadě a Anglii, nicméně byla to Anglie, která poskytla impuls k její mezinárodní explozi. Kdo si dokáže představit anglický dub bez jamajského rodáka Lintona Kwesi Johnsona a Brita Benjamina Zephaniaha? Recept převzali z Jamajky a aplikovali ho s výmluvným efektem na strasti britských měst s jejich přistěhovaleckými komunitami. Podobnou roli hrála v Kanadě Jamajčanka Lilian Allenová. Jakkoliv důležitá byla tahle centra, Mikey Smith září do tmy jako maják. I když někdo říká, že za to může spíš způsob jeho předčasné smrti. Mikey Smith byl roku 1983 v den narozenin Marcuse Garveyho ve Stony Hill na Jamajce ukamenován k smrti! Dodneška nebylo vysvětleno, proč ho potkal tak strašný osud a nikdo nebyl za jeho smrt potrestán, přesto je většina jeho kolegů přesvědčena, že jeho zabití mělo politický podtext. Dub poetry je svou podstatou politická a její provozovatelé mají ve zvyku dělat kousavé společenské komentáře, které politiky rozčilují. V tom smyslu byl Mikey Smith někdy popisován jako anarchista. Neexistuje ale žádný důkaz, který by tohle tvrzení podporoval a mnozí budou souhlasit s Lintonem Kwesi Johnsonem, který na 2. karibské konferenci o kultuře v roce 2002 řekl, že „jamajský básník Michael Smith byl podle mého názoru jeden z nejzajímavějších a nejoriginálnějších autorů, kteří se objevili v anglicky mluvící části Karibiku během poslední čtvrtiny dvacátého století“. LKJ pokračuje: „Byl to nadaný básník, který se uměl obratně vypořádat se slovními tvary jamajské řeči. Vytvořil nezapomenutelný poetický projev, který vyjadřuje, jak žijí utlačovaní lidé zbavení majetku, v jejich každodenním jazyce“.

poetry2_ LKJ
Linton Kwesi Johnson

Mikey Smith se narodil v roce 1954 v dělnické rodině a vystudoval Jamaica School of Drama s diplomem z divadelních umění. Právě tady ve School of Drama se zrodilo umění zkombinovat hraní s poezií jako druh představení. Právě tady Mikey potkal Mutabaruku, Oku Onouru a Jean „Binta“ Breezeovou. Spojení hraní s verši definovalo Dub poetry v její počáteční fázi, muzika měla teprve přijít. Nicméně to bylo nejproduktivnější období. Soutěže Jamajského výboru pro kulturní rozvoj pozvedly tento proces s více než 2 000 jednotlivci i skupinami, kteří se jich zúčastňovali každý rok. Tyhle soutěže národního řečnického umění čerpaly z bohaté karibské literární tradice, ale stejně byly vždycky nejoblíbenější verše Miss Lou. Podstatou je, že zatímco politická spojenectví selhala, kulturní spojenectví bylo živé a pojítkem byl jazyk obyčejných lidí vyjádřený ve verších. Přesto ale cesta k tomuto výsledku nebyla jednoduchá.

 

Historie karibského hlasu
Chlebovník přivezl do Karibiku William Bligh. Nebylo to kvůli jeho kráse, síle nebo vznešenosti. Vůbec ne, byl to levný zdroj vysoce energetické potravy pro otroky. Černí otroci nebyli do Karibiku přivezeni ze zlého úmyslu, ale jako levná pracovní síla pro různé plantáže, které produkovaly zboží k uspokojení potřeby evropských chutí. Takže jakýmsi kuriózním způsobem černí otroci a chlebovníky byly zredukovány na parametry zákeřné ekonomické rovnice. Ale zatímco chlebovník mohl projít tímto procesem, aniž ztratil svou sílu a krásu, otroci takovou možnost neměli.

poetry3_cfhlebovnik

Proces dehumanizace byl důležitým způsobem, jak ovládat otroky, a první obětí byl jejich jazyk. Na udržení negramotnosti otroků bylo vynaloženo velké úsilí. Jediným zdrojem, který otrokům zbyl, bylo tedy ústní předávání vzpomínek na zemi, kterou ztratili v pekle, v něž se jejich život proměnil. Američan W. E. B. Du Bois se narodil v roce 1868 a je všeobecně pokládaný za zakladatele černošské literární vzdělanosti Jeho místo v historii ale upevnila především práce, kterou vynaložil na to, aby černošská rasa vytvořila určité procento talentovaných, kteří budou schopni zakrnělý ideologický a intelektuální vývoj těch „přivezených“ posouvat dopředu. Jeho kniha „The Souls of Black Folk“ (1903) ovlivnila všechny významné černošské myslitele dvacátého století. Současníky DuBoise byli Booker T. Washington, Marcus Garvey a Claude McKay. Přes veškeré jejich rozdílnosti byli všichni jednotní ve snaze vrátit „přivezeným“ jejich hlas.
Claude McKay začal psát poezii už jako dítě a první sbírku básní „Songs of Jamaica“ vydal v roce 1912. Brzy následovala druhá sbírka „Constable Ballads“ potom, co se odstěhoval do USA, aby studoval na Tuskegee Institutu Bookera T. Washingtona. Třebaže byl z jamajského rolnického prostředí, mírou rasismu na americkém Jihu byl šokován. Ještě zděšenější byl rasovými nepokoji „Rudého léta“, na které reagoval jednou z antirasově nejsilnějších básní „If We Must Die“ (1919). Říká se, že tato báseň uvedla dobu tzv. Harlem Renaissance.
Tito vynikající myslitelé a autoři mohou být považováni za první generaci lidí, kteří vrátili hlas černým.
Druhá generace autorů pozvedla DuBoisovu práci do nových výšin, je to úplné Kdo je kdo v karibské literatuře: V. S. Naipaul, Derek Walcott, Edward Kamau Brathwaite, Frantz Fanon, Rex Nettleford, Trevor Rhone, Louise Bennett Coverly a Mervyn Morris, abych jmenoval aspoň některé. Nicméně jsou to dva z nich, Miss Lou a Mervyn Morris, kteří nejvíc pomohli třetí generaci autorů Dub poetry.

Poezie potkává hudbu
Často jsme mluvili o klíčové roli, kterou Miss Lou sehrála v rozvoji jamajské hudby a kultury. Jestli Miss Lou měla hlavní vliv na texty Boba Marleyho, pak můžeme říct, že emeritní profesor UWI Mervyn Morris je duchovním otcem Dub poetry. Nikdo jiný nevěnoval obětavě tolik času a úsilí vedení další generace básníků. Upravoval práce všech hlavních hráčů a nikdo jiný než Mutabaruka neřekl, že kdyby nebylo úsilí tohoto profesora, „ti z nás, kterým se říká „dub poets“, by vypadali, že neumí psát“.

poetry5
Miss Lou

A žádnou debatu o Dub poetry nemůžeme vést, aniž bychom zmínili roli Allana „Mutabaruky“ Hopea. Pokud Mikey Smith byl příslibem, který se nemohl naplnit, potom Mutabaruka příslib tohoto žánru více než naplnil. Dobrá poezie a naléhavý smysl dramatu spojený s hudbou ho snadno vynesl na vrchol a všechno to začalo v Sommertonu. Pozdější mentor Boba Marleyho Mortimer Planno slyšel Mutovy básně a přizval ho na koncert Jimmyho Cliffa ve svém domovském okresu Sommertonu. Při zkoušce Muta předvedl báseň „Every Time I Hear the Sound“ a kytarista Earl „Chinna“ Smith byl naprosto ohromen, když pro ni komponoval hudbu. Okamžitě po koncertu Smith pozval Mutu, aby nahrával v Kingstonu s kapelou Jimmyho Cliffa. Při téhle session byly nahrány dvě básně: „Every Time I Hear the Sound“ a „It Nuh Good Fi Stay Inna White Man Country Too Long“. Posledně jmenovaná byla odpovědí na báseň Lintona Kwesi Johnsona „England Is a Bitch“. Aby bylo drama dokonalé, vystupoval tehdy bez košile, bosý, v krátkých kalhotách a s okovy na rukou.
Méně známý průkopník Dub poetry Noel Walcott, který byl také na počátku, když tento žánr byl „hlasem davů, který odrážel slzy, strach, utrpení a vztek stejně jako lásku a nenávist lidí, kteří přežili pouta a okovy brutálního zotročení“. Teď se Walcott ptá: „Ztratila dub poetry svůj hlas?“ a „Kdo je nový básník, který povznese poezii na vyšší stupeň?“ Problémy vyslovené básníky před 30 lety zůstávají stejné. Je to otázka nedostatku respektu k rastamanům v mainstreamové Jamajce, s rastamany se pořád zachází jako s „lidmi, které rádi nenávidíte“. Přestože hlásají samostatnost, mír a lásku, „společnost neudělala nic, o co by se lidé mohli opřít po skončení kolonialismu, a rastafariánství nabídlo vlastní identitu. Oni nedokázali definovat vzhled, krásu a Boha mimo koloniální zkušenost, a tohle je to, co jsme dostali nazpět.“ Tento problém je nejlépe viditelný na současném boji za Pinnacle blízko Sligoville (St. Catherine). Dovolí básníci, aby bylo ztraceno dědictví a odkaz Leonarda P. Howella, zakladatele první rasta komunity? Je to problém, který potřebuje své vyjádření. Ale povzbuzuje mě práce Yasuse Afariho (který dnes nosí turban) jako jednoho z nejmodernějších básníků. Jeho posledním dílem je básnické album „Kiss Mi Neck“. Yasus Afari se přidal k organizaci The Millennium Council, která sjednocuje různorodé části rasta komunity na Jamajce s konkrétním cílem získat Pinnacle pro rasta komunitu a ochránit duševní vlastnictví této komunity po celém světě. Další naději mi dává práce kanadského básníka Klyda Brooxe. Jeho knihu „My Best Friend Is White“ nemůže nic překonat. A můj oblíbený verš „You don´t have to be Black/To go where Shakespeare meets Tupac“. Ano, stačí zajít pod chlebovník.

Peace!

poetry6_mutabaruka
Mutabaruka

DIS POEM /Mutabaruka/
Shall speak of the wretched sea
That washed ships to these shores
Of mothers cryin‘ for their young swallowed up by the sea
Dis poem shall say nothin‘ new
Dis poem shall speak of time
Time unlimited time undefined
Dis poem shall call names
Names like Lumumba, Kenyatta, Nkrumah
Hannibal, Akenaton, Malcolm, Garvey, Haile Selassie
Dis poem is vexed about apartheid, rascism, fascism
The Klu Klux Klan riots in Brixton Atlanta, Jim Jones
Dis poem is revoltin‘ against first world second world
Third world division man made decision
Dis poem is like all the rest
Dis poem will not be amongst great literary works
Will not be recited by poetry enthusiasts
Will not be quoted by politicians nor men of religion
Dis poem s knives bombs guns blood fire
Blazin‘ for freedom, yes dis poem is a drum
Ashanti, Mau Mau, Ibo Yoruba, Nyahbingi warriors
Uhuru uhuru, uhuru Namibia,
Uhuru Soweto, uhuru Afrika
Dis poem will not change things
Dis poem need to be changed
Dis poem is a rebirth of a people
Arizin‘ awaking understandin‘
Dis poem speak is speakin‘ have spoken
Dis poem shall continue even when poets have stopped writin‘
Dis poem shall survive you me it shall linger in history
In your mind, in time forever
Dis poem is time only time will tell
Dis poem is still not written, dis poem has no poet
Dis poem is just a part of the story
His-story her-story our-story the story still untold
Dis poem is now ringin talkin irritatin
Makin‘ you want to stop it, but dis poem will not stop
Dis poem is long cannot be short
Dis poem cannot be tamed cannot be blamed
The story is still not told about dis poem
Dis poem is old new
Dis poem was copied from the Bible your prayer book
Playboy magazine the N.Y. Times readers digest
The CIA files the KGB files, dis poem is no secret
Dis poem shall be called boring stupid senseless
Dis poem is watchin‘ you tryin to make sense from dis poem
Dis poem is messin‘ up your brains
Makin you want to stop listenin‘ to dis poem
But you shall not stop listenin‘ to dis poem
You need to know what will be said next in dis poem
Dis poem shall disappoint you, because
Dis poem is to be continued in your mind in your mind
In your mind your mind


P.S. Nejznámějším a možná i jediným představitelem dub poetry u nás je Ondřej Skalák aka Uraggan Andrew. Jeho zhudebněnou poezii můžete slyšet v podání kapely Uraggan Andrew & Reggae Orthodox.

P.P.S. Do kategorie dub poetry můžeme zařadit i nejnovější tvorbu Michala Šepse, kterého v současnosti můžete slyšet s kapelou Reggiment.

fotky (c) archiv Reggae.cz

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více