SOUND SYSTEMS

V roce 2003, když David „RamJam“ Rodigan slavil 25. výročí působení v reggae music, viděl jsem nejen jeho, ale i Buju Bantona a Killamanjaro s Freddym Kruegerem a Stone Love Movement ve Frankfurtu poprvé naživo.

David Rodigan teď přijíždí do Prahy a já jsem to vzal jako příležitost k revizi článku o soundsystémech z roku 2007. Navíc jsem před časem dostal od Lenwortha Lyttla jeho knihu – In the 80´s Dancehall. Reggae Recall (kterou napsal společně s Paulem Thomasem), kde Davida Rodigana popisují jako „human dancehall encyclopedia“. Tahle kniha změnila můj pohled na soundsystémy, které jsou základním stavebním kamenem jamajského hudebního průmyslu a především školou pro většinu jamajských zpěváků a DJs. Například je tu zajímavá story Erica „Dannyho Dreada“ Ffrenche, který pochází z Greenwich Townu a o kterém jsem nevěděl, že byl tak významný selektor.

Díky za tu knížku a pro všechny fanoušky dancehallu a soundsystémů teď tedy doplněný článek:

SOUNDSYSTÉM

Irish and Chin vybudovali jako promotion tým skvělý byznys postavený na vzájemných utkáních soundsystémů. Během deseti let vytvořili z úspěšné WORLD CLASH SERIES něco jako posvátné místo soundů z celého světa. Grand slamy této série jsou UK Cup Clash, the World Clash Antigua, Death Before Dishonour – World Clash Jamaica a New York World Clash. Historie World Clash se právě píše a je jasné, že pokud vyhrajete v jednom z těch slamů, vaše budoucnost jako soundsystému je jistá.

Když v roce 1999 ve World Clash získal titul málo známý sound Mighty Crown z Yokohamy, nikdo netušil, že tahle událost bude katalyzátorem, který v Japonsku vzkřísí reggae byznys, z Mighty Crown udělá nejžádanější kulturní akci a že Mighty Crown a jeho crew budou podporovat výrobky Nike. A pak v roce 2005 v New York World Clash vyhrál sttutgartský Sentinel Sound a všichni na to koukali s úžasem – jak mohl německý sound systém, kde selektorem byla dokonce holka, ukořistit titul v konkurenci nejlepších soundů z Jamajky jako byly Bass Odyssey a Black Kat? Kdo by uvěřil, že zkušený selektor Ricky Trooper bude plakat štěstím, když mu jeho domácí fanoušci zajistí titul Death Before Dishonour na Jamajce v roce 2006?

Pojďme se tedy podívat, jak tahle úžasná cesta reggae a soundsystémů do celého světa vlastně začala.

Trojan a Downbeat

Dva byznysmeni v oblasti zábavy, Arthur Reid a Clement Dodd, začali v 50. a 60. letech na Jamajce organizovat taneční párty, aby vydělali peníze na různé a hlavně drahé věci. Největší záležitostí byl v té době lístek na loď do metropolí USA a Velké Británie, kde člověk mohl hledat štěstí a velké peníze. „Spousta tanečních akcí byla na začátku organizována, aby se získaly finance pro lidi, kteří chtěli do zahraničí, takže ty akce byly vlastně rozlučky před odjezdem a zároveň způsob, jak sehnat peníze na cestu“, říká novinář Kavelle Anglin-Christie. Jednou z legálních cest, jak vydělat peníze v USA byl Farm Work Programme a právě to byla cesta, kterou si zvolil Clement Dodd, aby sehnal peníze pro začátek fungování svého soundsystému Coxsone Downbeat. Jeho velký rivalem byl Arthur Reid, drobný podnikatel, který bral taneční akce jako prostředek k posílení své investice do Jamaican White Rum, a tak začal Trojan Sound System, čím víc bylo tanečních akcí, tím líp fungoval byznys s rumem. Mezi těmi dvěma začal nesmiřitelný boj a fanoušci obou byli ochotni cedit krev, jen aby zaručili, že na vrcholu bude ten správný sound. Dodd byl ale lepší, protože se ze svého pobytu v USA vrátil s nejnovějšími hity – hity, které vládly éteru v 50. letech. Podobné typy soutěží mezi dalšími soundsystémy v té době byly impulsem, ze kterého se zrodil jamajský hudební průmysl. Bylo potřeba najít způsob, jak uspokojit rostoucí poptávku po hudbě v podobě živých vystoupení a nových nahrávek. Tahle soutěž, jakkoli se může zdát zákeřná, vytvořila kreativní motor, který dovedl jamajský hudební průmysl do světového postavení a stejnou funkci má i dnes.

Pod ostražitým dohledem Reida a Dodda se soundsystémy staly školou pro spoustu umělců. Oba muži založili nahrávací studia a hudební vydavatelství, a pokud jste se chtěli do studia dostat, museli jste prokázat své umění u soundsystému. Lincoln „Sugar“ Minott a Lawrence „Jack Ruby“ Lindo pak založili Sound System Academy, kde pozvedli přípravu nových umělců na novou úroveň, produkovali jejich hudbu a dělali pro ně management. Academy byla opravdu přísná a dá se říci, že umělci, kteří jí prošli, potom skutečně jamajské hudební scéně dominovali. V 60. a 70. letech soundsystémy úplně explodovaly. Ještě dříve ale Arthurovi „Duke“ Reidovi zkřížil cestu Osbourne Ruddock, který měl změnit dějiny jamajské hudby a ovlivnit rozvoj soundsystémů víc než kdokoli před ním. Měl být známý jako King Tubby „The Tube Addict“, podle tubes – elektronek používaných u zesilovačů z té doby. Tubby začal pracovat s Dukem Reidem v roce 1968 v jeho Treasure Isle studiu na Bond Street v Kingstonu. Aby Trojan Sound vylepšil, začal Tubby experimentovat s páskami a uvědomil si, že když vystřihne hlasovou stopu, ponechá základní rytmus a současně zesílí určité nástroje, občas vyhodí pár taktů vokálů a použije sérii různých speciálních efektů, mohl by vytvořit nový zvuk. Přesně tohle udělal a historie tomu teď říká počátek stylu DUB. Tubby byl jako kvalifikovaný elektronický expert velmi žádaný pro budování toho, čemu Edward Seaga říkal „overpowering amplified sets“. Pro soundy, které se měly stát Foundation Sounds, byl výkon vším.

Foundation Sounds

Jamajka zažila vzestup a pád mnoha soundsystémů a základní struktura byla pořád stejná: zesilovače, obrovská hradba reprobeden včetně amplionů a klaksonů, které byly schopné nést zvuk na míle daleko. Jen některé ze soundsystémů ale zanechaly stopu v kronice dějin dancehallu a právě těm my Jamajčané říkáme jednoduše Foundation. Před Downbeatem a Trojanem tu byl Tom the Great Sebastian, který vlastnil Tom Wong. Pyšnil se jedním z prvních DJ v Count Matchuki a byl v prvním clashi se soundem, který se jmenoval Count Nick. Ke Coxsone Downbeatu a Trojanu můžeme přidat Prince Buster´s Voice of the People. Protože v té době měl soundsystém jen jeden přehrávač, selektor musel rychle vyměnit desku a tím vznikl prostor pro „toastera“ na mikrofonu. Když se do hry dostal Tubby se svým vlastním King Tubby´s HI-FI, měl znovu všechno změnit. S jeho instrumentálními verzemi a duby otevřel brány pro DJs, aby zpívali/mluvili do rytmu. Rekrutoval otce jamajských DJs Ewarta Beckforda, který byl ve světě známý jako Daddy U-Roy. Před U-Royem tu byli další DJs jako King Stitt „The Ugly“, Prince Jazbo a Dennis Al Capone, abych jmenoval alespoň některé, ale ti byli omezeni v tom, co dělali, nedostatkem prostoru. S dubem bylo najednou prostoru dost, nový sub-žánr se mohl rozvíjet a byla tu celá armáda nových talentů připravených pro práci na mikrofonu v soundech jako Arrows International HI-FI, King Stur Gav, Emperor Faith, King Jammys a dalších. Bob Marley se dostal k soundsystémům nejblíž na akcích Jah Love Muzik v Mona Campusu, kde měl učitel všech DJs Robert Russell, známý jako Brigadier Jerry, pozvednout umění DJs na novou úroveň…

Bob Marley, Sister Carol a Brigadier Jerry byli členové Rasta organizace známé jako Twelve Tribes of Israel a Jah Love Muzik byl soundsystém, který se chlubil tím, že je originálním kulturním soundem. Lidi si ho nepamatují ani tak kvůli jeho kultuře, jako spíš proto, že produkoval nejlepší DJs, kteří kdy byli v soundsystémech na mikrofonu. „Brigadier Jerry, Charlie Chaplin a Josey Wales byli známí jako ‚tři nejlepší‘ pro jejich jedinečnou bystrost na mikrofonu a rychlost kreativity stejně jako vysoce kulturní obsah“. V rozhovoru s Kristou Henryovou Brigadier Jerry říká: „Můj styl je jeden z nejlepších. Kombinuju čtyři nebo pět stylů a vytvářím svůj vlastní. Podporuju lidi jako je U-Roy, Big Youth, Prince Jazbo, Dennis Al Capone, poslouchám je, byli tu přede mnou. Měl jsem všechny texty, ale byl jsem v rastafariánské organizaci nazvané Twelve Tribes of Israel… oni nechtěli, aby umělci chodili ven a dělali písničky na ulici. Chtěli to organizovat. Tak jsem čekal, ale když se nic nedělo, naskočil jsem na loď a dělal věci pro lidi. Udělal jsem si jméno na mikrofonu – lidi to nahrávali a přenesli to do světa“. Není náhoda, že pracoval jako DJ pro další soundy jako Black Star International a King Stur Gav.

International Sound

Mixtapy některých vycházejících hvězd soundsystémů byly exportovány do světa prostřednictvím „kazetového a páskového“ undergroundu. Díky tomu a taky díky migraci některých populárních umělců z éry ska do Ameriky a do Velké Británie tato kultura získala nové publikum. Za zmínku stojí role producenta Bunnyho „Striker“ Lee, který se chytil příležitosti prodat své nahrávky Tubbyho do Anglie. Jeho umělecká stáj zahrnovala hvězdy ska a rocksteady jako byli Derrick Morgan, Delroy Morgan a Alton Ellis, ale i vycházející hvězdy reggae – Johnny Clarke, Johnny Osbourne a Prince Far-I. Tak byla připravena půda pro vzestup soundsystémů v Anglii. Kulturní model Jah Love měl prokázat svoji popularitu v zahraničí a o to se postarali Jah Shakka, Iration Steppas, Aba-Shanti-I, Sir Coxsone Outernational, nicméně šampiónem, o kterém se říká, že byl pravděpodobně nejlepším britským clashovým soundsystémem 80. let, byl Saxon Studio Outernational.

Kultura soundsystémů v Británii zakořenila a nemůžeme vynechat roli, kterou v ní sehrál David Rodigan. V dějinách mezinárodního rozvoje soundsystémů neexistuje žádná jiná síla, která by měla větší vliv, než clash selektor David Rodigan. Když mluvil o svých začátcích, řekl: „Poprvé jsem hrál v roce 1967, když mi bylo 16…Reggae pro mě vždycky byla závislost. Bylo to tak, že mě ta muzika fascinovala, a když jsem ji studoval, zjistil jsem víc o té kultuře a o lidech.“ Dneska v té práci pokračuje a je jedním z nejrespektovanějších a nejobávanějších v téhle branži. David Rodigan je reggae ambasadorem a jeho podpora mimo jiné pomohla rozvinout soundy v Americe s legendárními King Addies.

Dva typy soundsystémů

Když se kultura soundsystémů rozběhla napříč světem, její vývoj na Jamajce se nezastavil. Soundy se zvětšily a tanec se stal hlavním formou zábavy pro lidi z ghett. Nejslavnější taneční akce se konaly ve Skatelandu, Half Way Tree, v Remě, Tivoli Gardens a Waterhousu v Kingstonu, ale ty opravdové byly na venkově, v St. Ann, domově legendárního Jacka Rubyho. Soutěž mezi soundy (clash) byla tím motorem, který poháněl jejich rozvoj. Jen jeden mohl být šampiónem, jen jeden DJ mohl být králem a koruna se předávala na tanečním parketu. A z tohoto procesu vzešly dva soundy, které měly definovat moderní jamajský dancehall.

Killamanjaro je považován za otce clashových soundů a tuto pozici si udržoval téměř 40 let. Jeho majitel Noel Harper podotýká: „Ten sound byl tak dobrý, že ho každý chtěl porazit.“ Abyste dokázali soupeře porazit, musíte mít tu nejlepší muziku. Živá vystoupení byla hlavní zbraní soundsystémů a později dancehall dostal novou zbraň, místo lidí tu byly DUBPLATES. Dubplates jsou nahrávky vyrobené na zakázku pro určitý soundsystém. Říká se, že Killamanjaro může vytáhnout dubplate, „který by v každém klubu způsobil pozdvižení“. Další zbraní byly SPECIALS, což jsou nahrávky vyrobené exkluzivně pro určitý sound systém a existuje vždycky jen jedna taková nahrávka svého druhu. V  tomhle smyslu byl Killamanjaro velmi „speciální“. Dubplaty a Specials ale nejsou jedinou částí téhle story.

Jestli máte clash vyhrát, musíte mít člověka s hlubokou znalostí hudby a taktickou lstivostí pětihvězdičkového generála. Pan Harper nebyl schopen polapit mistra selektorů Dannyho Dreada, ale získal Ainsleyho Greye. Když byl Ainsley Grey odlákán, chvíli trvalo, než našel a zdokonalil Rickyho Troopera. Dneska je Trooper jednou z nejobávanějších dancehallových legend. A abyste měli šampiónský tým kompletní, potřebujete obratného člověka na mikrofonu. S lidmi jako je Supercat, Ninjaman a Charlie Chaplin měl Killamanjaro přesně to, co je potřeba pro „original sound killer“.

Stone Love Movement byl váženým současníkem Killamanjara a byl schopen se ubránit útoku, pro svůj rozvoj si ale zvolil jinou cestu. Stone Love byl párty sound a aby zajistil v klubu ty správné vibrace, selektor musí být „juggler“, který s hudbou tak nějak žongluje jako kejklíř. Stone Love založil legendární Winston „Wee Pow“ Powell, a je považován za nejlepší juggling sound, který kdy Jamajka stvořila, jeho Rory Gilligan je nejlepším juggling selektorem všech dob. Rory zdůrazňuje, že dneska jsou soundsystémy hlavně byznys a zásadní je pro ně image. Rory říká: „My nejsme clash sound, to je jasné, bylo by fér říct, že jsme v dancehallu začali s jugglingem“. Současné soundy jako Renaissance Disco Coppershot a Code Red zdůrazňují obchodní potenciál soundsystémů a stále častěji vystupují na propagačních akcích korporátních firem.

Sezóna 2007 byla zrovna v pohybu a „vládce z Dálného východu“ Mighty Crown získal titul Death Before Dishonour v Montego Bay úplně poprvé. Jamajský Bass Odyssey získal prvenství v UK Cup Clash v roce 2006 a 2007. Irish and Chin jsou pyšní na svou dosavadní práci, ale obávají se, že nové soundy se na mezinárodní scénu nedostanou. Hlavním důvodem jsou vysoké ceny Dubplates a Specials. Rada zní: nesledujte velké soundy, protože žádné peníze nedokážou koupit talent. Rodigan říká: „Uč se být originální a dostaneš se daleko“. Měl by o tom něco vědět…

Peace.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více