RECENZE: Adam Lanči – Přijde den

Cocomana známe jako reggae zpěváka a producenta stojícího mimo jiné za projekty Sklizeň nebo Nevereš. Letos vydává svojí první sólovou desku pod občanským jménem Adam Lanči.
Sólová je v pravém slova smyslu, protože narozdíl od předchozí desky Zázraky, kterou natáčel společně s kapelou Solid Vibes, na albu Přijde Den si vystačí s vlastní produkcí.
Deska sama o sobě je příběhem hledání, prohlídkou temných zákoutí, cestou dlouhou nocí za východem slunce. Klasičtější reggae polohy střídají rapové pasáže, hutnou elektroniku emotivní melodie a v textech se objevuje jak rezignace a cynismus, tak i víra a naděje. Slova jsou všeobecně hlavní nosnou silou desky a ne nadarmo Adam Lanči vyzývá k poslechu alba v kuse, na jeden zátah.
Jediným hostem na desce je pro mnohé překvapivě James Cole. Album se natáčelo ve Studiu Drozdov, mastering měl na starosti Ondřej Žatkuliak z Rooftop studia a vizuální stránku vytvořil Daniel Řehák.
Deska Přijde Den otevírá jeden malý svět a je jen na vás, jestli jste ochotní se do něj ponořit.

adam lanči


Album otvírá zadumaná pecka Na špatný adrese, moderní popovej ploužák, podobné songy občas najdeme i v portfoliu některých jamajských dancehallových umělců. Depresesivní náladu rozčísne úvod písničky Víš snad líp, ale hned v zápětí nás Adamův toasting zase nutí k zamyšlení, zaplať Jah Rastafari, refrén skladbu aspoň trochu rozjasní. Snaží mě utvrzuje v tom, že album Přijde den není nějakou „sluníčkovou hojdací“ deskou, ale Adam se zamýšlí nad, asi nejen pro něj, důležitých tématech. Noční Motýl je zas z kategorie future dancehall s textem, který opět nutí k zamyšlení. Ve šlapajícím Botoxu přechází Adam od toastingu až k rapu, prostě takový to urban reggae. Silnej drink mi hudebně připomíná produkci jiného Adamova projektu Sirene Factory. Zatímco Adam rapuje vypjatě, misty až afektovaně, James Cole nechává svůj text volně plynout. Je to hodně silný. Následující Ponoř se do toho víc působí po Silným drinku skoro až ambientně, aby se po intru, dřív jsme říkali po předehře 😉 rozvinula do moderního one drop reggae. Sice netuším, zda melodickou linku hraje syntezátor nebo melodika, ale cítím v ní odkaz na klasické roots reggae, které, právě díky své melodice, proslavil Augustus Pablo. Už je mi jasný, proč Adam desku vydává pod svým občanským jménem, protože Cocoman by zazpíval z celé desky asi právě jen Ponoř se do toho víc.
Žezlo je podle mě zase z kategorie urban reggae, zase takřka ambientní hudba a klidně pronášený toasting s naléhavým akcentem v refrénu… prostě se mi to líbí. Cenová láska – hudebně super, text je v pohodě, ale vadí mě ty amerikanismy typu majk. Artist mě úplně tahá za uši a kazí mi to požitek z jinak takřka perfektní písničky, ve který snad nechybí nic, dokonce ani špetka sexistickýho humoru 😉 Opravuji se, Cocoman by určitě dal i titulní skladbu Přijde den, i když i ta člověka nutí k zamyšlení. Jsem hodně špatnej v zařazování do škatulek v závěrečné Ahoj slunce slyším funk, soul i r’n’b. Písnička na mě působí tak nějak očistně a zbavuje mě tý deprese, která na mě padla z některejch předcházejících textů.

Deska Přijde den je myšlenkově propojené konceptuální album postavené na smysluplných textech, které nutí posluchače k soustředěnému poslechu. S lyrics 😉 skvěle koresponduje místy až experimentální hudba future dancehallu, který občas slýcháme u mnohých jamajských umělců, ale třeba i u německé kapely Seeed. Slyším v ní také elektronické reggae, jaké můžeme znát třeba z britské produkce a spoustu dalších vlivů, které ani neumím pojmenovat.

Natočit a vydat abum Přijde den vlastním nákladem určitě vyžadovalo velký kus Adamovy odvahy. Je to deska hodně osobní a intimní. Pravděpodobně nebude drtit čela hitparád, nedokážu si ani představit, že by duněla někde na mejdanech. „Posluchač by si měl na její poslech udělat čas, v klidu se posadit a poslouchat ji celou najednou“, doporučuje Adam. Udělal jsem to, a uznávám, je to fakt, deska je jednolitý celek. Vlastně jsem to Adamovo doporučení ani nepotřeboval, protože deska se poslouchá skoro sama a ani člověku nedovolí jí opustit před koncem.

Za mě velká gratulace, už dlouho jsem něco tak silnýho neslyšel!


P.S. …na druhou stranu, už teď se těším na to, až novou desku vydá Cocoman  😉

 

adam lanči


Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více