Mark Miller – Bob Marley na cestě

Kniha vyšla už před dvěma lety, já jsem si jí koupil vloni, částečně i rozečetl a pak jí nechal dlouho ležet na nočním stolku. Dávám se do čtení znovu… a zase ji odkládám. Ale teď, na třetí pokus, už jsem ji fakt dočetl až do konce  😉


V originále se jmenuje A White Knight In Babylon, On The Road With Bob Marley. Bílý rytíř má díky jedné nejmenované kapele u nás trochu jiný kontext, takže se nedivím změně názvu. Logičtější by mi připadal titul Na cestě s Bobem Marleyem, ale Bob Marley na cestě je podle překladatelů nebo vydavatele asi marketingově zajímavější. Skutečně?


Čtyřstránkový úvod je tak trochu úvodem pro ty, kdo o Bobovi nebo reggae moc nevědí, což je jeho logická funkce. Trochu mi vadila slovní spojení v jeho závěru typu: cenné svědectví nebo jedinečný pohled, což mi od autora, který sám knihu napsal připadá (i kdyby to byla pravda) trochu sebestředně nabubřelé, ale neznám originál, mohlo se to tam dostat třeba i překladem, resp. jeho úpravou…. nevím. Každopádně mě to hned v úvodu zarazilo.


Krátká předmluva od Juniora Murvina je úderná a vystihující i pravděpodobný důvod, proč byla tato kniha napsána.


Předmluvě k českému vydání od Jana Johannese Vaňury (asi se neznáme) nejde nic vytknout, snad jen, že s I-Trees nevydal Bob tucet alb, ale jen 8 (s koncertními 10) a slovo rastafariánismus se mi prostě nelíbí. Já dávám přednost rastafariánství. Afro-jamajčan – to je nějaký odborný novotvar?


I když se hudbě aktivně věnuji 41 let, brrrrrrrr, nebo právě proto, jsem těch 60 stránek věnujících se popisu života během jednotlivých turné i času mezi nimi, přečetl jedním dechem. Kupodivu, mám podobné zážitky, i když na úplně jiném (rozuměj malém českém) levelu. Místy se mi draly i slzy do očí… co se to se mnou děje?

Vystihující je třeba poslední odstavec na straně 83 popisující manýry takzvaných hvězd (u těch opravdu skutečných jsem se tím nikdy nesetkal) a aktuální situaci na světové reggae scéně.


Popisy jednotlivých osob z The Wailers crew jsou do jisté míry schematicky jednoduché, ale zároveň uvěřitelné a asi i pravdivé (dost z toho znám i z jiných zdrojů, dokonce i z osobní zkušenosti). Škoda jen, že některé části textů jsem v knize četl již dříve. Asi chyběla pevná ruka editora, snad už u původního textu. Takhle to z mého pohledu vypadá jako snaha o prodloužení textu za každou cenu.


Strana 133 uprostřed: „Poslouchat proto tyhle bílé děti jak se snaží mluvit jako Jamajčané, bylo trochu k smíchu.“ Tak tahle věta mě osobně dostala nejvíc, protože to samozřejmě sleduju i na naší scéně a mám podobné pocity, když poslouchám někoho, kdo se snaží, obvykle „jamajskou čengliš“, říkat „hluboké myšlenky“. Pokud tak někdo činí dokonce z podia, cítím se trapně za něj. Stejně houpě, ne-li ještě hůř to vypadá v písemné podobě. Když čtu uprostřed českých vět slova jako artist, skillz, tunes nebo dokonce chunes, fans, haters, banger, shows, seen atd. Ale asi to překáží jenom mě… možná je to tím, že jsem jenom starej zaprděnec  😉


Kniha obsahuje i spoustu zajímavých myšlenek o Bobových napodobitelích, jejich vztahu k trávě a tak podobně.


Přibližně 30 stran zabírají rozhovory, přesněji jeden záznam z tiskové konference a poslední Bobovo interview s výborně připravenou Anitou Watersovou. Bobovy odpovědi jsou nejen vtipné, ale hlavně zajímavé a poučné.


Jen malá ukázka:

„Pokud duch není v pohodě, tělo trpí bez ohledu na to, kde žijete. Napětí, napětí je to, co nás dostává.“ S tímto Bobovým citátem se nedá než souhlasit…


Strana 168 nahoře: první Bobovy singly vyšly pod jménem Bobby Martell a nikoliv, jak je zde napsáno Bob Marley. Dovolím si polemizovat i s myšlenkou, že se ska začala skupina The Skatalites.


Součástí knihy je i bohatý rejstříkový aparát, snad jenom škoda, že diskografie končí rokem 2001, když kniha vyšla v roce 2013, resp. 2015.


Kniha ve mě vyvolává pocit, že původně asi vznikla jako reklamní materiál k tour Tosh meets Marley a rozšířila tak (pozor, teď příjde hezky český termín) merchandise portfolio.

Nevím, jak toto tour, které mělo i několik zastávek v České republice, bylo úspěšné. Už tenkrát ve mě ale vyvolávalo dojem, že jde hlavně o snahu vytřískat z těch dvou slavných jmen nějaký peníze pro Marca a pro sice kvalitní, ale ne tolik slavné muzikanty, které by jinak do tolika zemí a na tolik podií asi žádný promotér nikdy nepozval.


Doslov od Lukáše Kolíbala je v pohodě a pěkně uzavírá knihu. V každém případě je také na místě  poděkovat za tento vydavatelský počin vydavatelství DharmaGaia, které, jestli se nemýlím, patří Lukášově otci. Díky! Pro fanoušky reggae je to určitě zajímavý zdoj informací.



Ještě k formální stránce

Čekal jsem, ža kniha bude větší, tím myslím formát 😉 V knize o rozměrech 12 × 18 cm si bez brýlí na nose nepočtu, leda tak nadpisy kapitol. Popravdě mi nevyhovuje ani brožovaná forma, protože, i když člověk nechce, kniha se ohmatá, vzniknou oslí uši a to nemám rád. Je mi jasné, že to je z ekonomických důvodů.

Kromě obálky jsou všechny obrázky a fotografie černobílé, což mi nevadí. Spíš mi chybí, že popisky nejsou u všech obrázků.

Už před mnoha lety jsem si v textovém editoru zakázal dělení slov na konci řádku. Text to pravděpodobně prodlužuje a kniha by měla asi o několik listů víc. Mě dělená slova, obzvlášť v tak krátkých řádcích, zdržují při čtení a narušují mi kontinuitu textu. Je to jenom můj individuální problém nebo to někdo z vás také cítí podobně?


Strana 96: Číslování Bobových dětí v závěru tak trochu ustřelilo…
Strana 130: podtržení webového odkazu v tištěné verzi je podle mě tak trochu nadbytečné.
Strana 180: všechny názvy písniček jsou napsány kurzívou, jen Who the cup fit ne. Záměr nebo omyl?

Jo, a našel jsem v knize 7 překlepů, na stranách 28, 142, 154, 167, 179 a 187.


Poznámky k překladu

Strana 37: nám spíš běhá po zádech mráz než elektrické výboje, no nic…
Strana 73: soukromé letadlo je v češtině obvyklejší termín než privátní letadlo…
Strana 114: v tomto případě jde spíš o klaviaturu než o klávesnici…
Strana 115: já bych spíš skloňoval Wya Linda místo použitého Lindu.
Strana 147: slovem „imperiální“ je zde s největší pravděpodobností myšleno slovo „císařské“, chybu překladu tohoto typu bych tedy v této knize nečekal.
Strana 180: Z mého pohledu podivný překlad názvu „Organizace africké jednoty“ jako „organizace African Unity“. Správně je to anglicky Organisation of African Unity, nebo francouzsky Organisation de l’Unité Africaine. Ale toto?

Překlad a jazyková úprava, přesto, že je dle tiráže dělali čtyři lidé, se tak trochu nepovedla.


IBSN 978-80-7436056-5


P. S.

Strana 211: Výběr zahraničních zdrojů o reggae by podle mě měl obsahovat i odkaz na stránku, která letos oslaví 20. narozeniny www.niceup.com. Jammin‘ Reggae Archives je totiž asi nejstarším reggae webem na světě.

V seznamu internetových zdrojů a odkazů v češtině zas chybí odkaz na www.reggae.cz. Protože jsem od jakživa pozitivně naladěný člověk, myslím si, že nejde o typycky české reggae pokrytectví, ale jen o trapné opomenutí  😉


Odkazy

http://www.bobmarleynaceste.cz/
http://www.dharmagaia.cz/kniha/863-mark-miller-bob-marley-na-ceste
https://www.megaknihy.cz/zaliby/211116-bob-marley-na-ceste.html


V rozhovoru Bob zmiňuje, že se mu líbí tato písnička. Líbí se i vám?

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více