ROZHOVOR: PREZIDENT

Argument pro změnu

Američané hodně bojovali za svůj výjimečný charakter, svůj národ a osobnost. Skupina lidí, kteří vidí sami sebe jako výjimečné, má spoustu sebedůvěry a z takového pohledu se výjimečnost musí brát jako dobrá věc. Bezuzdná výjimečnost má i svou nevýhodu, může vést k nafouknutému egu. V umění hraje ego významnou roli; když umělec pracuje se svou kreativní múzou, je ve svém vlastním světě; na ten proces se můžete zeptat Lee “Scratch” Perryho. Problém nastane, když jste svým egem zaslepeni a proto nevidíte ukazatele na své cestě.

České reggae je na své cestě a přišel čas se rozhodnout, jestli jste vy jako umělci ochotni pomoci tomu procesu nebo ho brzdit.

Gratuluju české Ska & Reggae akademii za to, že letos odvážně vybrala a ocenila kapelu Urban Robot. Ano, přichází vítr změny a my říkáme, že mladí muzikanti jsou budoucnost a zavedení hráči jim musí podat pomocnou ruku.

Rozhodl jsem se vydat sérii rozhovorů, které jsem dělal s některými z významných hráčů v českém reggae, tenhle je první a myslím, že přichází v pravý čas. Tento rozhovor vznikl v roce 2008.

PREZIDENT

DJ Kaya není zrovna člověk, který by neměl co dělat, takže mám štěstí, že si našel nějaký čas posedět a popovídat, což nás zaneslo zpátky v čase k začátkům jeho působení v české kulturní historii. V mnoha ohledech to bylo povídání přímo od srdce. Usmíval se už ve dveřích svého domu, pozval mě do obýváku, kde má svou obrovskou sbírku reggae nahrávek. Říká se, že je to jedna z největších sbírek ve východní Evropě. Jak jsme tak seděli nad šálkem kávy, dozvěděl jsem se, že tento muž nemá ve zvyku si sladit kávu ani čaj, ale v poslední době našel jiné způsoby, jak si osladit život, to však zůstane jeho tajemstvím.

Žádným tajemstvím ovšem není, že v roce 1976 byl komunistický režim ve druhé fázi svého normalizačního úsilí. Tato druhá fáze byla horší, protože kulturní opozice sílila a byla to opozice, která se odmítala poučit z případů, jakým byla Marta Kubišová. Režim velmi pozorně sledoval vzestup generace beatniků v poválečné Americe a vůbec se mu nelíbilo, co viděl, protože tahle kulturní opozice mohla snadno vést k politické explozi, což nemohl připustit! V roce 1976 bylo Kayovi 14 let a pozvolna směřoval do kulturní opozice. Měl strach?

Kauza rudý šátek

„Nebyl žádný důvod mít strach, bylo to jednoduché rozhodnutí zkusit si zabubnovat ve školní kapele. Vyšší třída po sobě nechala nějaké vybavení a to nám zbylo.“ V minulém režimu ale nic nebylo tak jednoduché. „Problém byl, že to vybavení patřilo školní pionýrské organizaci, a já jsem s ní nebyl zrovna v dobrém vztahu. Víš, já jsem byl v Pionýru od třetí do šestý třídy, ale pak jsem se členství vzdal. To byla legrační situace, protože komunisti věděli, jak mají lidi z organizace vyloučit, ale co měli dělat s dítětem, které chce dobrovolně odejít? Byla to sranda, přišli za mnou, abych jim vrátil pionýrskej šátek. Já jsem už dávno zapomněl, kam jsem ho dal, takže jsem posvátný rudý šátek nevrátil.“ A jaká byla jejich odpověď?

„To byl právě ten problém s hudebními nástroji. Byli jsme v devátý třídě a potřebovali jsme ty nástroje, abychom se učili hrát a navzdory mým osobním problémům s Pionýrem nám ty nástroje stejně půjčili. Ještě vtipnější bylo, když si ostatní kluci koupili svoje vlastní nástroje a já jsem neměl žádný peníze, takže jsem byl jedinej, kdo používal ty pionýrský. Možná jsem vlastně spolupracoval s režimem…“, směje se. Jenže byl rok 1976 a režim neměl na legraci náladu. Byl to rok, kdy byl zahájen jeden ze sofistikovanějších útoků proti kulturní opozici – Magorův proces. A zatímco režim bičoval členy The Plastic People of the Universe a DG 307, Kaya se snažil ovládnout hru na bicí. Jakou muziku tedy mladý bubeník hrál?

„Hráli jsme cover verze Katapultu, hardrock, rock? Ale vážně, my jsme ani nevěděli, co jsme hráli, protože jsme to neuměli. To byl přesně ten důvod, proč jsem si vybral bubny, myslel jsem, že to bude jednoduchý prostě do toho mlátit. Že to byl chybný názor, jsem zjistil na první zkoušce kapely.“ Tak jsem se zeptal, jestli škola neposkytovala nějaké lekce? „Ne, to ne, neměli jsme žádný hudební vzdělání, byli jsme úplný amatéři.“ Karel byl v poslední třídě na základce a snažil se naučit co nejvíc o bubnování. Na konci školního roku musel kapelu i pionýrskou bicí soupravu opustit a pak nějakou dobu nehrál. Když začal hrát znovu, byly to už vlastní skladby a pro změnu cover verze Pink Floyd. Vzpomíná: „Na učňáku jsem se snažil dát dohromady kapelu se spolužákem basákem Vildou Čokem. Zase tu byla možnost používat školní hudební nástroje. Tahle myšlenka se nedostala nikam daleko, protože Vilča záhy nastoupil do Zikkuratu a posléze do Pražského výběru. O něco později přišla nabídka od kapely Neurotix z Tróje a posléze její transformace na UMB (Underground mánička band). V té době Kaya studoval maturitní nástavbu na učňák a po nepřijetí na ČVUT pro nedostatek místa, mimochodem, ten ročník byl naplněn ze 70%, se nedalo dělat nic jinýho, než jít na vojnu. To bylo v roce 1982. Na vojně jsem s žádnou kapelou nehrál, ale naučil jsem se na kytaru.“ Vojna byla, nakonec nejen pro Kayu, otrava, ale protože byl umístěn v Českých Budějovicích, mohl alespoň poslouchat rozhlasové stanice z Německa a Rakouska a tak se seznamovat s aktuálními hity evropské pop-music.

kaya1981
Kaya 1981

„Nechtěl jsem, jako většina kluků, jít na vojnu, byly to ztracený dva roky života. Kromě toho jsem v roce 1981 našel úplně jiný zájem. Začal jsem se zajímat o reggae. Zpočátku jsem vůbec nevěděl, co to je, ale četl jsem v časopise, – asi v Mladým světě nebo v Melodii – že umřel Bob Marley. Ani si nepamatuju, co přesně tam psali, ale byla tam jeho fotka se zapletenými vlasy. Ten účes mě úplně fascinoval, hrozně se mi to líbilo.“ A to je ta story – Kaya byl uchvácen dredy Boba Marleyho!

Jana Kratochvílová v přední linii

Kulturní opozice měla v roce 1981 už nějaké souboje s režimem za sebou, odpovědí na represe byla Charta 77. Komunisté byli s rozumem v koncích a vyčerpaní kritikou Západu se pokoušeli o sofistikovanější způsoby, jak odpůrce zkrotit. Nezdolná Jana Kratochvílová měla být další obětí. Jestli tady kdy byl nějaký příklad svobodného ducha beatnické generace, tak to byla ona. Jana byla v naprostém rozporu s režimem. Ona mohla Kayu něco o dredech naučit. A naučila… ?

jana-kratochvilova
Jana Kratochvílová 1981

„ Nevěděl jsem nic o dredech ani o reggae, ale můj zájem už se probudil. Začal jsem se poptávat kolem a dozvěděl jsem se, že reggae je hudba, kterou hraje kapela The Police. Důležitější ale bylo, že jsem zjistil, že tady byli i čeští zástupci jako Yo Yo Band a Jana Kratochvílová, tak jsem šel na svůj první reggae koncert. Bylo to v listopadu 1981 a byl to zážitek, na který nikdy nezapomenu. Byl to koncert kapely Heval a Kratochvílová byla úžasná.“ Ke kořenům reggae v České republice Karel vysvětluje: „Yo Yo Band byla první česká reggae kapela. Vznikla v roce 1975 a začala více vystupovat v roce 1978 nebo 79. Druhý byl Heval s Pavlem Trnavským, Zdeňkem Juračkou, Jirkou „Plechem“ Novotný a Frantou Kotvou. Heval neočekávaně ukončil svou kariéru, když Kratochvílová s Trnavským v roce 1983 emigrovali.“

yoyoband1981
Yo Yo Band 1981

Jana Kratochvílová byla režimem k emigraci donucena. Takže jestli byli Yo Yo Band a Heval průkopníci českého reggae, proč se říká, že otcem českého reggae byl Aleš Drvota? Karel vysvětluje: „Drvota dodal českému reggae duchovní stránku, ale reggae tu už bylo asi šest nebo sedm let před Drvotou. On byl dobrý interpret a možná první český rastaman. Yo Yo Band i Kratochvílovou přitahovala hlavně muzika, Drvota byl spíš guru.“

Když se Kaya vrátil z vojny, snažil se přesvědčit svoji kapelu Amarillo, aby hrála reggae, ale skončilo to tím, čemu bychom dnes říkali ska. Karel upozorňuje, že Amarillo bylo historicky důležité proto, že tu získala zkušenosti řada budoucích reggae muzikantů. Odtud odešli do kapel jako Švihadlo nebo Sto Zvířat. Otázka tedy byla, kdy se Karel rozhodl, že chce podporovat a rozvíjet reggae v České republice?

„Hned od počátku 80. let. Ale klíčové pro mě bylo až moje setkání se členem Švihadla a později i Babaletu a hlavně prvním českým reggae selectorem Jirkou Šimsou někdy na přelomu let 1988/89. Všechny informace, které jsem tehdy získal, byly od něj. Dozvěděl jsem se hodně o reggae a rastafariánství.“ Drvota byl sice guru, ale Jirka Šimsa byl tehdy můj jediný zdroj informací. Karel pokračuje: „Jednou z nejúčinnějších zbraní režimu byla kontrola informací, ale v té době už jsme cítili ve vzduchu změnu.“ Jeden takový závan změny přicházel z plzeňského undergroundu. Jazzmani vedení Frantou Kučerou, Karlem Sábou a Ivanem Audesem pomohli zatlouct poslední hřebíky do rakve režimu. Nahrávky Blue Beat Labelu se dostávaly do mnoha bytů, které byly otevřené přátelům a ti tak mohli sledovat kulturní dění vysílané v Německu.

„V Plzni se dal chytit signál německých televizních stanic. Lidi jezdívali do Plzně, aby se mohli dívat na koncerty Black Uhuru a Boba Marleyho. Já jsem v Plzni tehdy nikoho neznal, takže jsem až do revoluce tyhle koncerty neviděl. Tuším, že někdy v roce 1989 jsem u našeho kytarysty viděl koncert The Police.“ Svobodného ducha nelze uvěznit, bojovníci z přední linie české beatnické generace necouvli, když režim zničil Martu Kubišovou, Plastiky i Janu Kratochvílovou a Kaya je jim vděčný. Ale jak se on sám stal prezidentem českého reggae?

Prezident českého reggae

„Zvolili mě členové Reggae klubu. Je to dlouhá historie, ale já ti dám zkrácenou verzi. Po revoluci tady byla skupina lidí s podobnými názory, kteří hledali víc informací o kultuře a hudbě, tak jsme se je snažili zorganizovat do občanského sdružení, což v té době už šlo. Měli jsme asi 250 členů, bylo to před rozdělením státu, takže někteří byli i ze Slovenska. Cílem spolku bylo dát členy dohromady a vyměňovat si informace, jak nejlíp to šlo. Rozdělení státu nicméně znamenalo i změny zákonů a museli jsme se znovu zaregistrovat. Žádnou novou žádost jsme ale jako „zarytí federalisti“ nepodali, takže spolek zanikl. Později jsem název Reggae klub použil pro svůj pořad na Radiu 1. No a protože jsem nikdy nebyl a už nemůžu být odvolán z funkce, zůstávám prezidentem až do smrti“, směje se Kaya – ten vtip se mu líbí.

Jak tedy dostal Reggae klub do Radia 1? „Kancelář Reggae klubu jsme měli v budově blízko místa, odkud rádio vysílalo, a napadla nás geniální myšlenka tam zajít a zeptat se, jestli bychom mohli pustit nějaký písničky. Tak jsme to udělali a k našemu překvapení nám řekli, že jo. To bylo v březnu 1991. Takhle to bylo jednoduchý.“

Takže jsme se od Karla Ctibora dostali k přezdívce DJ Kaya a teď je tento muž veřejně známý. Kromě toho, že je prezidentem a vysílá v rádiu, je taky majitelem jednoho z nejstarších soundsystémů v České republice – Swamp Safari. Dvakrát byl na Jamajce, byl jedním z manažerů Yo Yo Bandu, a to i v době jeho nejúspěšnějšího období, kdy vydali desku „Karviná“. Pomohl vybudovat festival Reggae Ethnic Session až do velikosti jednoho z významných festivalů v České republice.

Při tom všem ale získal taky řadu kritiků. Cítí tedy, že platí cenu za svou vysokou funkci v hnutí reggae? „Realita je taková, že když je někdo vepředu, tak ti vzadu mají tendenci být proti němu. Vím, že jsem nikdy proti nim neudělal nic špatnýho, takže můžu říct, že je to jejich boj, ne můj… Podívej, já jsem nikdy nebyl ten typ člověka, kterýho byměli mít rádi za každou cenu. Některé z těch lidí, kteří jsou proti mně, jsem ani nikdy nepotkal. Nikdy jsme spolu nebyli v hospodě, nic o mně nevědí. Ale zase je tu spousta lidí, se kterými se opravdu známe, hlavně ve ska komunitě. Třeba lidi z Mighty Sounds, s nimi mám úžasný vztah (pozn. Kaya: no vidíte, jak je ten rozhovor starej, tohle už taky neplatí). Celkově ale můžu říct, že jsou vztahy v reggae teď mnohem lepší. Je mezi námi takový zdráhavý respekt, ale pořád ještě spolu nechodíme do hospody.“ Posledním jeho úspěchem je, že se mu podařilo dostat kategorii Ska & Reggae do žánrové sekce Akademie populární hudby.

„Vrátil jsem se aktivně do Akademie z podnětu Iva Pospíšila. Dostat reggae a ska mezi žánrové kategorie jsem se pokoušel několik let, ale bez pomoci Jardy Špuláka by se to asi nikdy nepodařilo. Jako odborný garant mám tedy právo a zodpovědnost vybírat akademiky pro tuto kategorii. Sekce má 21 členů, což znamená, že v žánrových kategoriích jsme jedni z největších.“ Se stavem žánru ska je DJ Kaya celkově spokojený, ale věří, že reggae kapely musí tak nějak přestavět výrobní linku a přijít s něčím novým.

Takže jak sklízíme plody boje předrevoluční generace, za sebe můžu říct, že mám větší respekt k jejímu dědictví. Díky moc. Velký respekt pro Sto Zvířat za to, že získali Anděla 2007 a děkuju DJ Kayovi.

Peace.


kaya
DJ Kaya dnes  😉

DJ Kaya: Matně si na ten rozhovor vzpomínám, oproti jiným Vincentovým návštěvám byla tahle tak trochu jiná, „oficiální“. Namluvil jsem toho tehdy spoustu a z mého pohledu je zajímavé to, že Vincent akcentoval úplně jiné věci, než bych upřednostnil já….  třeba z plzeňského undergroundu nikoho dodnes neznám… něco se asi taky ztratilo v překladu…  a na české reggae scéně se toho za těch 8 let od našeho rozhovoru příliš nezměnilo…

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více