Rozhovor Vincenta Richardse s Cocomanem (2011)

Vítáme v naší redakci nového kolegu Vincenta Bobo Richardse!!!!

Dříve než začala ekonomická krize posledních let, psal jsem pro časopis Rock&Pop rubriku Jamrock. Dva z mých článků nebyly nikdy publikovány, jeden z nich na téma dub-poetry byl inspirován setkáním s karibským básníkem, držitelem Nobelovy ceny za literaturu, Derekem Walcottem na 21. Festivalu spisovatelů v Praze. Druhý zachycuje setkání s Adamem Lančim. Tento rozhovor vznikl na přelomu roku 2010/2011, tedy v době, kdy Adamova kariéra začínala nabírat obrátky. Kdybych měl možnost položit mu ještě jednu otázku, rád bych věděl, jestli dokončil studium (Poznámka redakce: nedokončil 🙁 ).

V průběhu let jsem zblízka sledoval kariéru Adama Lančiho a začal jsem respektovat jeho oddanost a profesionalitu, rozhodně je jednou z mladých, stoupajících hvězd české reggae scény. Adam je přátelský a inteligentní člověk, který se s ničím neskrýval, když jsem se s ním sešel, abychom spolu probrali pár otázek. Jediné, v čem byl trochu rezervovaný, byla otázka klobouku, který nosí Mad Coffin! Možná je pro něj postava Mad Coffina trochu víc než jen ventil, snad způsob, jak osvobodit Cocomana od sebe sama. Mně se líbila jeho upřímná, nesobecká výprava do světa Azerothu ve World of Warcraft, aby osvobodil kamaráda Dr. Karyho ze spárů Hord. Na téhle cestě mu přeju hodně štěstí.

Kdo je Cocoman?

Jsem Adam Lanči, narodil jsem se v Turnově u Českého ráje a vyrostl jsem v Praze.

coco2014

Kde v Praze?

Když jsem byl malý, bydlel jsem blízko Ruzyně, pak jsem až do osmnácti žil v Břevnově, poslední čtyři roky bydlím na Vinohradech (pozn. Redakce a nyní v Drozdově  ;)).

Tak máš možná rád letadla?

Ano, opravdu mám rád letadla, můj strejda je pilot, bratranec je vojenský pilot a můj děda taky létal. Takže lásku k letectví máme v rodině, nicméně já jsem se nikdy tomuhle umění nevěnoval.

A co muzika v rodině?

Láska k létání patří k tátově straně rodiny, hudební stránka vede k mé mámě.  V mámině rodině se vždycky hodně zpívalo a hrálo na hudební nástroje.  Pamatuju si, že poprvé jsem vystupoval ve čtyřech letech v hospodě za doprovodu mých praprarodičů. Táta má trochu hudební hluch, ale hudbu miluje.

Jakou hudbu jste poslouchali jako rodina? Na jakých nahrávkách jsi vyrůstal?

Moje máma i dneska poslouchá Šum svistu, Jesus Christ Superstar, Babalet, YoYo Band a Lauru a její tygry, folkové zpěváky jako Nohavicu nebo Kryla. Hlavně desky z české hudební scény. Táta byl na rockovou muziku – Deep Purple, Pink Floyd, Yes a Mike Oldfield, víceméně kytarová muzika.

Takže tvůj obrat k jamajskému reggae – jak k tomu došlo?

No, když mi bylo 12 nebo 13, tak jsem byl okouzlený jednou spolužačkou, úžasná holka, která byla velkou fanynkou kapely Sto zvířat. Vzala mě na jejich koncert a to byl začátek. Belkovy texty, dechová sekce a rychlost té hudby mě úplně odvály, další dva roky jsem nevynechal žádný jejich koncert! Pak jsem zaregistroval Reggae Meeting a reggae a řekl jsem si, že to stojí za bližší prozkoumání, tak jsem šel do knihovny, půjčil si „The Best of Bob Marley“ a začal prohledávat internet kvůli materiálu. Při tom pátrání jsem narazil na Kayův Reggae klub na Rádiu 1. Ale pořád se mi víc líbilo ska, tehdy se mi zdálo, že reggae je moc pomalé, poslouchal jsem ska kapely jako Polemic, všechny ze sampleru Skanking Pragga a další.

Jak ses dostal do své první kapely Vokokos?

Začali jsme hrát folkovou muziku s mými spolužáky jako taková školní kapela, hráli jsme hlavně pro zábavu.  Pak se vynořil názor, že bychom měli začít zkoušet a chtěli jsme hrát takový hybrid ska a reggae, něco trochu barvitějšího než folk. Problém byl, že jsme o jamajské muzice a kultuře nic nevěděli a nevěděli jsme, jak to dělat pořádně. Takže můžu klidně říct, že na začátku byla myšlenka kopírovat Sto zvířat!

Sledoval jsem koncerty Vokokosu, bylo pro mě překvapením, že jste skončili tak náhle. Proč? Co se stalo?

Začali jsme hrát na gymplu jako kamarádi a v té době nebyl žádný problém.  Později se v životě kapely objevily dva různé pohledy na budoucnost. Jeden byl, že bychom měli pokračovat volně dál, druhý, že bychom se měli stát profesionálnější kapelou. V té době tuhle myšlenku prosazovali Martin Červinka a basák Michal Patera a byl to pohled, který vyhrál spor.

Takže Martin Červinka byl hlavní impulz ke zničení Vokososu?

Ne, ale bylo jasný, že samotný Martinův příchod kapelu vytáhne na profesionální dráhu, Martin nepřišel s myšlenkou se bavit, ale dělat seriózní muziku. To byl impulz, který jsem potřeboval, abych se taky rozhodl pro míň zábavy a víc hodnotnější hudby.

Sound systém Peeni Walli, myslím, hrál důležitou roli ve tvém rozvoji. Mám pravdu?

Moje práce s Peeni Walli byla hodně důležitá. Nevím jak teď, ale tehdy hráli dost často a nevybírali si, kde budou hrát. Takže jsem třeba dělal večer festival pro 2-3 tisíce lidí a později v noci zpíval pro 5 lidí v klubu Wakata. Nejenže jsem poznával novou muziku, taky jsem měl možnost procvičovat texty pořád dokola a zkoušet nápady se sound systémem. Vždycky tady bylo nějaké publikum a bylo jedno jak malé.

Pořád děláš na mikrofonu pro Peeni Walli?

Začali jsme spolu, když jsem byl na gymplu, a měl jsem standardní texty, které jsem používal, teď podle mého názoru nemá smysl zpívat pořád stejné písničky každý týden. Psaní nových textů pro mě není nejjednodušší práce a nechci lidi nudit. To znamená, že nemůžu pracovat se sound systémem, který vyžaduje řekněme hrát v Praze pětkrát do měsíce. Chci, aby forma a text něco říkaly.

Jaká byla koncepce vytvoření The Solid Vibes? Co bylo vaším cílem?

Chtěli jsme vytvořit „backing band“ v jamajském smyslu toho slova. Takže ta kapela je otevřená hudební formace, která může kdykoliv doprovázet kteréhokoliv zpěváka. Proto se jmenujeme Cocoman & The Solid Vibes. Potom můžeš zaměnit Cocomana za kohokoliv jiného. Současně jsem nebyl svázán s kapelou tak jako s Vokokosem, mohl jsem pracovat s kýmkoliv – Peeni Walli, Roccaflex atd. Dalším principem bylo, že jsme začali hrát reggae v rychlejším tempu. Martin prosazoval  dancehallový rytmus. Neřekl bych, že hrajeme dancehall proto, že je to úplně jiná kultura a jiný přístup, ale potřebovali jsme muziku posunout tím směrem, protože českých reggae kapel, které hrajou roots reggae, je tu spousta.

Ale ty jsi vyrostl na českém reggae a ska. Jak tě teda napadlo pracovat s riddimy?

Došel jsem k poznání, že reggae není totéž co ska a taky že je tu forma zvaná dancehall, kde můžeš postavit rytmus a ten je cílem jako takový. Na tom rytmu můžeš dělat další práci s dalšími hráči. S Vokokosem jsem dlouho neměl dost odvahy, abych vytvořil svůj vlastní riddim, až jsem do toho skočil po hlavě a pokusil se o „Crucial Vibes“, založený na „Doctor´s Darling“ od Pow Pow (poznámka redakce: který je založen na Night nurse od Gregory Isaacse).

Jsi s The Solid Vibes doposud spokojený?

Pořád ještě budujeme a snažíme se splnit ten cíl stát se doprovodnou kapelou. Hráli jsme se spoustou tuzemských zpěváků a MCs, minulý rok jsme zvládli doprovázet Generala Levyho. Taky jsme dělali „Explosion“, kde jsme mohli poprvé ukázat veřejnosti spoustu neznámých umělců. To mi udělalo radost.

V českém reggae jsou teď dva proudy, které, jak se zdá, plynou proti sobě. Na jedné straně individualisté a egoisté, kteří chtějí postupovat samostatně, na druhé straně týmoví hráči, kteří drží při sobě, aby žánr reggae posouvali dopředu. Jaký je tvůj postoj?

Jestli dobře chápu, na co se ptáš, můj názor je jasný. Chci pracovat s ostatními a dělat muziku v týmu. Třeba právě teď připravujeme první album The Solid Vibes, které by mělo být hotové letos na podzim a zdá se, že budeme na desce uvádět i Dr. Karyho. Teď spolu hodně pracujeme, Dr. Kary má hodně nevyužitého potenciálu. Taky pracuju s Mr. Rollem z Ostravy, s ním jsem nahrál třeba písničku Lízátka na mé verzi High Passion Riddimu. Vytvářím riddimy, takže mám radost, když se mnou zpěváci chtějí spolupracovat v Coco Jammin‘ labelu.

Tvoříš riddimy, produkuješ nové talenty, svoje produkční schopnosti dokonce vkládáš na nové album kapely Švihadlo. Snažíš se stát se českým Stephenem McGregorem, Arifem Cooperem nebo Dasecou?

Nemyslím, že jsem „Di Genius“ Cocoman, i když by to bylo fajn. Ale můžu říct tohle. Nikdy nebudu striktně produkovat nebo interpretovat jen reggae. Mám v plánu mít svoje domácí studio (poznámka redakce: už ho má 😉 ) a pracovat s muzikanty z co nejširšího spektra. Obdivuju práci Stephena McGregora, ale jeho práce je pro mě příliš futuristická.

Když mluvíme o studiu, teď pracuješ se studiem 3bees. Je ta spolupráce dobrá?

Nejcennější v tuhle chvíli je, že v 3bees pracuju s lidmi, které znám. Spousta reggae kapel teď používá 3bees – The Solid Vibes, Bug and Dub, King Kalabash s Riddim Shotem a teď Švihadlo, 3bees se pomalu stává nejzkušenějším reggae studiem v Čechách.

Ve 3bees jsi produkoval songy pro The Kings of Prague , vinylovou kompilaci. O čem je tenhle projekt?

Selektor Boldrik a Květák z Mighty Sounds přišli s nápadem udělat kompilaci podobně založených českých kapel pro DJs, kteří pracují výhradně s vinyly. První díl vyšel už před rokem, jsou na něm The Solid Vibes, Sto zvířat, Navigators, United Flavour a mnoho dalších. 26. ledna 2011 jsme pokřtili druhý díl, já jsem produkoval příspěvky The Solid Vibes feat. Dr. Kary, Chaoticu a Švihadla. Ty kapely věnovaly svoje příspěvky na kompilaci zdarma, na oplátku dostaly pár hotových desek pro svoje použití.

Diskutoval jsem s ostatními otázku spojitosti mezi reggae a hiphopem. Co si o tom myslíš ty?

Nejsem zrovna velký fanoušek hiphopu, ale formace jako Prago Union jsem poslouchal dlouho a líbí se mi, co dělají. Současný projekt DJ Scarface z Roccaflexu je velmi progresivní.  Dokázal dát dohromady všechna přední jména českého hiphopu – Orion, James Cole, Indy& Wich, LA4 a Prago Union –  na jamajském riddimu. To se ukázalo být velmi populární u fanoušků hiphopu a rozštěpení hudby to uzavírá.

Adame, chci ti poděkovat za tvůj čas, přeju všechno nejlepší tobě i tvojí manželce. Prosím zůstaň na škole a dokonči studia (poznámka redakce: tak tohle se nepovedlo), abys mohl české reggae scéně ještě lépe sloužit všemi svými talenty (poznámka redakce: tohle se vede dobře i bez diplomu 😉 ).

Peace!

http://www.cocoman.cz/
https://www.facebook.com/coco.jammin.production
https://soundcloud.com/coco-jammin
https://www.facebook.com/cocoman.solid.vibes
http://www.sklizen.com/

fotky: archiv Reggae.cz

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více